Ecdysozoa | |
---|---|
Mravenec rodu Plectroctena | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Nadoddělení | prvoústí (Protostomia) |
Oddělení | Ecdysozoa Aguinaldo et al., 1997 |
Klady | |
| |
Sesterská skupina | |
Lophotrochozoa | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ecdysozoa (česky ekdysozoa) je monofyletická skupina živočišných prvoústých kmenů.
Skupina Ecdysozoa je charakterizovaná chitinovou kutikulou, která se skládá ze tří vrstev, a to vnější epikutikuly, prostřední exokutikuly a vnitřní endokutikuly. Všichni příslušníci ekdysozoí svou kutikulu nejméně jednou za život svlékají. Svlékání je pak řízeno ekdysteroidními hormony, které jsou dokonce mezi jednotlivými příslušníky skupiny zaměnitelné.[1]
Dalším důležitým znakem je pak úplná absence pohybových bičíků. Ačkoliv se bičíky u příslušníků skupiny vyskytují, nikdy, v žádném ontogenetickém stadiu, neslouží k pohybu. Základním pohybovým orgánem jsou svaly, které se upínají ke kutikule. Mozek tvoří prstenec kolem hltanu a je rozdělen na tři kruhy. Obvykle mají koncový ústní otvor, nebo u nich najdeme alespoň embryologické známky jeho rotace. Spojuje je i imunochemie nervové soustavy.[1]
Pohled na fylogenezi prvoústých, jakož i ecdysozoí v jejich rámci, prošel na konci 20. století, kdy bylo možné evoluční hypotézy postupně dokládat molekulárními genomickými daty, zásadním vývojem.
Byla jednoznačně vyloučena zastaralá hypotéza článkovců (Articulata), vycházející z morfologické podobnosti článkovaných těl a sdružující členovce s kroužkovci. Naopak byla podpořena přirozenost ecdysozoí jako jednoho ze dvou hlavních kladů prvoústých, sesterského ke spiráliím (Spiralia).[1][2]
Fylogenetické analýzy ukazují, že tři skupiny, do kterých jsou sdruženy jednotlivé kmeny ecdysozoí v předchozím seznamu kmenů, jsou pravděpodobně přirozenými skupinami (klady), odpovídajícími vývojovým liniím.
Jejich vzájemné příbuzenské vztahy však nejsou zcela jednoznačné. V současnosti (rok 2024) jsou preferovány dvě hlavní hypotézy, které je možné nazvat podle vnitřních seskupení, považovaných v nich za přirozené skupiny, tedy kladů: Cryptovermes resp. Cycloneuralia.
|
Tato hypotéza byla formulována na základě fylogenetických analýz z roku 2005[3] a 2015 [4] a formalizována zavedením kladu Cryptovermes, zahrnujícího jako sesterské skupiny klad Nematoida a klad Panarthropoda, jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou členovci (Arthropoda).[5] Bazální větví recentních ecdysozoí jsou v této hypotéze chobotovci (Scalidophora), kteří zahrnují korzetky (Loricifera), rypečky (Kinorhyncha) a hlavatce (Priapulida), viz obrázek vpravo.
|
Druhá základní hypotéza, která je starší, formulovaná již podle morfologických znaků[6][7], ale nadále (r. 2024) i s využitím genomických informací spolehlivě nevyvrácená hypotéza (hypotéza byla např. podpořena i ve studii z r. 2024, zaměřené na postavení nově identifikovaného kmene vymřelých ecdysozoí – Saccorhytida,[8] viz obrázek vpravo), předpokládá existenci dvou základních linií ecdysozoí – „červovitých“ hlístů (Cycloneuralia), kam patří jak hlístice a strunovci, tak trojice mořských kmenů chobotovců, a k nim sesterských „nohatých“ panarthropodů s želvuškami, drápkovci a členovci.[2][9][10]
Nejistá však zůstává i přirozenost samotných panartropodů a chobotovců. V prvém případě problematickou skupinu představují želvušky (Tardigrada), které jsou někdy sdružovány spíše k hlísticím nežli k ostatním panartropodům;[11] ve druhém případě pak korzetky, které jsou naopak pokládány spíše za příbuzné panartropodů.[4]
Vzájemné příbuzenské vztahy recentních skupin podle hypotézy Cryptovermes lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:[5]
Ecdysozoa |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||