Edmund von Krieghammer | |
---|---|
Edmund von Krieghammer | |
Ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 23. září 1893 – 17. prosince 1902 | |
Předchůdce | Rudolf von Merkl |
Nástupce | Heinrich von Pitreich |
Velitel 1. armádního sboru v Krakově | |
Ve funkci: 1889 – 1893 | |
Předchůdce | Ludvík Josef Windischgrätz |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Stranická příslušnost | |
Členství | nezávislý politik |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1891), polní podmaršálek (1884), generálmajor (1879) |
Narození | 4. června 1831 Lanžhot Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. srpna 1906 (ve věku 75 let) Bad Ischl Rakousko-Uhersko |
Titul | svobodný pán (1899) |
Děti | Olga Krieghammer |
Alma mater | Tereziánská voj. akademie |
Profese | politik a důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Edmund von Krieghammer (4. června 1831 Lanžhot[1] – 21. srpna 1906 Bad Ischl[2]) byl rakousko-uherský generál a politik. Od mládí sloužil v c. k. armádě u různých jednotek jezdectva a vyznamenal se účastí v několika válečných konfliktech. Několik let byl pobočníkem císaře Františka Josefa a jako velitel armádmího sboru v Krakově dosáhl v roce 1891 hodnosti generála jezdectva. V letech 1893–1902 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska.[3]
Pocházel z jihomoravského Lanžhota, narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Rudolfa Krieghammera (1796–1859), důstojníka císařské gardy. V letech 1843–1849 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě[4] a do armády vstoupil v roce 1849 jako poručík u 5. pluku kyrysníků.[5] U této jednotky strávil dvacet let a byl postupně povýšen na nadporučíka (1854) a rytmistra (1859). Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1859 bojoval ve válce s Itálií a vyznamenal se v bitvě u Solferina. V prusko-rakouské válce znovu vynikl v bitvě u Hradce Králové (1866). Roku 1869 byl povýšen na majora a jmenován do funkce křídelního pobočníka císaře Františka Josefa (Flügel-Adjutant Seiner Majestät des Kaisers und Königs).[6] V roce 1874 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 10. pluku dragounů v Ceglédu.[7], od roku 1877 velitelem 3. dragounského pluku ve Vídni.[8]
V roce 1879 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 13. jezdecké brigády v Brodech ve východní Haliči[9] V rychlém sledu pak vystřídal pozice velitele 14. jezdecké brigády v Přemyšlu[10] a 3. jezdecké brigády v Mariboru.[11] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem jezdecké divize ve Lvově (1886–1888)[12] a 6. pěší divize ve Štýrském Hradci (1888–1889). V letech 1889–1893 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,[13] respektive zemským velitelem pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu.[14] K datu 1. listopadu 1891 byl jmenován generálem jezdectva.[15][16][17]
Od 23. září 1893 do 17. prosince 1902 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[18][19] Na funkci rezignoval kvůli opozici k jím předloženým branným zákonům.[16] Stavěly se proti němu oba zákonodárné sbory dualistické monarchie, tedy Uherský parlament i Říšská rada. Měl i neshody s generálním štábem. Naopak ve funkci ho dlouhodobě podporoval císař František Josef I.[15] Po rezignaci na funkci ministra byl k datu 1. ledna 1903 penzionován i v armádě.[20]
V roce 1872 se oženil s Adelheid Hauptovou (1838–1925), která pocházela z bohaté brněnské podnikatelské rodiny Hauptů z Buchenrode.[21] Svatba se konala na zámku Strausseneg (nyní Štrovsenek ve Slovinsku, který byl majetkem Hauptů. Na tomto zámku Krieghammer pobýval často především v období honů. V nedaleké vesnici Gomilsko je také pohřben v rodové hrobce Hauptů. Z manželství s Adelheid Hauptovou měl dvě děti. Dcera Olga (1873–1948) byla manželkou důstojníka Augusta Brand-Czissaryho a uplatnila se jako malířka.[22] Syn Konrad (uváděn též jako Curt) (1882–1969) sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka.[23]
Sňatkem s Adelheid Hauptovou získal Krieghammer příbuzenské vazby mimo jiné na další vlivnou brněnskou průmyslnickou rodinu Schoellerů, ale i na několik vysokých důstojníků. Jeho švagry byli polní podmaršálové baron Stanislav Bourgoignon von Bamberg (1823–1884), baron August von Normann (1838–1920) a hrabě Stephan von Schlippenbach (1842–1910), kteří ve svém služebním postupu profitovali z vlivného postavení Edmunda Krieghammera.[24]
Edmundova mladší sestra Olga (1832–1919) se provdala za uherského šlechtice a c. k. podplukovníka Ference Szilvu de Szilvás (1814–1874).
Od otcovy nobilitace v roce 1858 užíval prostý šlechtický titul Edler von.[25] V úřadu ministra války byl v roce 1899 povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Krieghammer).[26] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1890 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[27] Od roku 1889 byl čestným majitelem 100. pěšího pluku dislokovaného v Těšíně.[28] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku, s ohledem na své funkce císařského pobočníka a dlouholetého ministra války získal řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[29]