Eiko Išioka
| Eiko Išioka | |
|---|---|
| Narození | 12. července 1938 Tokio  Japonsko |
| Úmrtí | 21. ledna 2012 (ve věku 73 let) Tokio Japonsko |
| Příčina úmrtí | rakovina slinivky |
| Alma mater | Tokijská univerzita múzických umění Vyšší střední škola Očanomizuské univerzity Nižší střední škola Očanomizuské univerzity |
| Povolání | kostýmní návrhářka, grafická designérka a designérka |
| Manžel(ka) | Nicholas Soultanakis (2011–2012) |
| Ocenění | Cena Grammy za nejlepší obal nahrávky (1986) Cena Saturn za nejlepší kostýmy (1993) Oscar za nejlepší návrh kostýmů (1993) Medaile cti s fialovou stuhou (2002) Cena Sdružení kostýmních návrhářů za návrh fantasy kostýmu pro film (2013) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eiko Išioka (石岡 瑛子, Išioka Eiko, 12. července 1938 Tokio – 21. ledna 2012 Tokio) byla japonská kostýmní návrhářka a grafická designérka.[1] Proslavila se především zpracováním kostýmů k filmu Drákula a Sněhurka.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Tokiu. Její otec pracoval jako komerční grafický designér, matka byla žena v domácnosti. Otec podporoval její umělecké ambice, ale varoval ji před prací v tomto odvětví, které bylo ve své době mužskou doménou.[1] Eiko vystudovala Tokijskou univerzitu múzických umění.[2] Svoji kariéru začala v roce 1961 v reklamním oddělení kosmetiské firmy Shiseido. Na začátku 70. let si otevřela vlastní studio. Jedním z jejích hlavních klientů byl řetězec nákupních komplexů Parco, pro který více než dekádu vytvářela reklamní a propagační materiály. Právě její práce pro Parco, která vykazovala eklektické, avantgardní a mezinárodní tendence, tehdy vzácně viděné v japonské reklamě, jí pomohla prosadit její značku a reputaci. Například její reklamy občas zobrazovaly zcela nebo téměř nahé modelky, což byla v Japonsku rarita.[2] Také příliš nezobrazovala samotné komerční produkty. V jedné televizní reklamě pro Parco, herečka a oblíbenkyně Išioky, Faye Dunaway, loupe minutu a půl natvrdo uvařené vejce.[3] Pro zimní olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, navrhla uniformy a oblečení pro členy švýcarského, kanadského, japonského a španělského týmu. Také byla uměleckou ředitelkou návrhů kostýmů zahajovací ceremonie letních Olympijských her v Pekingu v roce 2008.[2]
Kostýmní tvorba
[editovat | editovat zdroj]V roce 1985 si Išioku vybral Paul Schrader jako produkční designu k filmu Mishima: A Life in Four Chapters, což jí stejný rok vyneslo speciální cenu na filmovém festivalu v Cannes. Pracovala také s Francisem Coppolou na japonské verzi plakátu k filmu Apokalypsa, což nakonec vedlo k jejich spolupráci na tvorbě filmu Drákula za který Eiko získala Oscara. Nejvýraznějšími kostýmy ve filmu jsou svatební šaty s výrazným krajkovým nákrčníkem, inspirovaným límci ještěrů, a rudé brnění hraběte Drákuly, které vypadá jako odhalená vlákna svalů. Kostýmy pro film jsou také inspirované obrazy Gustava Klimta.
Svou tvůrčí prací se podílela i na filmech Cela, Pád, Válka Bohů a Sněhurka.
Tvořila i kostýmy pro divadlo a cirkus. V roce 2002 navrhla kostýmy pro akrobatickou show Cirque du Soleil, Varekai. Také režírovala hudební videoclip „Cocoon” islandské zpěvačky Björk.[2]
Tvorba Eiko Išioky se nachází ve stálých sbírkách světových muzeí. Jedním z nich je například Muzeum moderního umění v New Yorku. V roce 2020 se konala výstava Eiko Ishioka: Blood, Sweat, and Tears—A Life of Design v Tokijském muzeu současného umění.[4]
Zemřela 21. ledna 2012 v Tokiu na rakovinu slinivky. Několik měsíců před smrtí si v nemocnici vzala svého partnera Nicholase Soultanakise.[2]
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Název | Režisér/ka |
|---|---|---|
| 1985 | Mishima: A Life in Four Chapters | Paul Schrader |
| 1991 | Closet Land | Radha Bharadwaj |
| 1992 | Drákula | Francis Ford Coppola |
| 2000 | Cela | Tarsem Singh |
| 2006 | Pád | Tarsem Singh |
| 2007 | Teresa, el cuerpo de Cristo | Ray Loriga |
| 2011 | Válka Bohů | Tarsem Singh |
| 2012 | Sněhurka | Tarsem Singh |
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Eiko Išioka vyhrála v roce 1987 cenu Grammy za nejlepší výtvarné zpracování alba Tutu Milese Davise[2] a v roce vyhrála 1992 Oscara za nejlepší kostýmy za film Drákula, který režíroval Francis Ford Coppola. Také získala dvě nominace na cenu Tony za návrh kulis a kostýmů pro divadelní hru M. Butterfly v Broadway theatre. V roce 2012 byla nominována na Oscara za nejlepší kostýmy k filmu Sněhurka.
Knihy
[editovat | editovat zdroj]V roce 1990 vydala kolekci svých grafických prací v knize Eiko by Eiko: Eiko Ishioka: Japan's Ultimate Designer.[5] V roce 2000 vydala druhou knihu Eiko on Stage.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HORWELL, Veronica. Eiko Ishioka obituary. The Guardian. London: January 29, 2012. Dostupné online [cit. February 22, 2013].
- ↑ a b c d e f Eiko Ishioka, Multifaceted Designer and Oscar Winner, Dies at 73 [online]. www.nytimes.com. Dostupné online.
- ↑ Kazumi Kurigami - Parco - Faye Dunaway Hard Boiled Egg [online]. www.youtube.com. Dostupné online.
- ↑ Eiko Ishioka: Blood, Sweat, and Tears—A Life of Design [online]. mot-art-museum.jp [cit. 2020-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Eiko by Eiko [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Eiko on Stage. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
