Eimeria maxima (Tyzzer, 1929) je kokcidie kura domácího. Parazituje ve střední části tenkého střeva, od duodenální kličky až po divertikulum žloutkového váčku, ale po silné infekci se mohou změny nacházet v průběhu celého střeva. Pro E. maxima jsou typické velké, nažloutlé až hnědavé oocysty, dosahující v průměru 30,5 x 20,7 µm. Odlišuje se od E. necatrix nepřítomností velkých schizontů v otiskových preparátech z postižených míst sliznice střeva a od E. brunetti velkými oocystami a vzhledem lézí.
E. maxima je považována za středně patogenní kokcidii. Infekce 200.000 oocyst snižuje hmotnostní přírůstky, způsobuje anorexii, anémii, zhrubnutí peří, průjem a zvyšujemorbiditu i mortalitu kuřat. Subklinické infekce zhoršují pigmentaci kůže (zhoršená absorpce xantofylu a karotenoidů ve střevě).
Během prvních dvou nepohlavních cyklů v epiteliálních buňkách sliznice je poškození střeva minimální. Teprve při gametogonii probíhající 5.-8. den po infekci (PI) v subepiteliální tkáni dochází k ochablosti a nafouknutí střeva, překrvení, zesílení a edému sliznice, výskytu petechií a nahromadění žlutooranžového hlenu, tekutiny a krve ve střední části střeva. Změny jsou často viditelné i přes serózu střeva.
Poškození sliznice je úměrné infekční zátěži oocystami kokcidií. Mikroskopicky jsou změny charakterizovány edémem a buněčnou infiltrací, kolem 4. dne PI nálezem schizontů a mezi 5.-8. dnem PI nálezem gametocytů v subepiteliání tkáni a hemoragiemi na vrcholcích klků.
Minimální prepatentní doba (interval od počátku infekce až po vyloučení prvních oocyst) je u E. maxima 121 hodin a minimální sporulační doba (doba potřebná k dozrání oocysty do infekčního stavu) činí 30 hodin. Maximální reprodukce zjištěná po pozření 1 oocyty – 12 000 oocyst.[1]