Einsteinova rentgenová observatoř (HEAO-2) byl první plně zobrazovací rentgenový teleskop vypuštěný do kosmického prostoru a druhý ze tří vysokoenergetických astrofyzikálních observatoří NASA. Před startem nesla observatoř jméno HEAO B, po úspěšném dosažení oběžné dráhy byl název změněn na počest Alberta Einsteina.[1]
Einsteinova observatoř, HEAO-2, byla vynesena do kosmu dne 13. listopadu 1978 z Mysu Canaveral na Floridě na nosné raketě Atlas-Centaur SLV-3D na téměř kruhovou oběžnou dráhu s počáteční výškou mírně nad 500 km. Sklon oběžné dráhy byl 23,5 stupně.
Observatoř ukončila svoji činnost v roce 1982 a po vstoupu do zemské atmosféry shořela 25. března 1982.[2]
Einsteinova observatoř nesla jeden velký rentgenový dalekohled, který poskytoval vynikající úroveň citlivosti (stokrát lepší než bylo dosaženo dříve) a vteřinové úhlové rozlišení bodových zdrojů a plošných objektů. Observatoř měla přístroje citlivé v rozmezí 0,2 – 3,5 keV. V ohniskové rovině dalekohledu byly instalovány čtyři přístroje: [3]
Byl přítomen také koaxiální nástroj MPC, sledovací proporcionální čítač, pracující v rozsahu 1-20 keV, a dva filtry, které mohly být použity se zobrazovacími detektory:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Einstein Observatory na anglické Wikipedii.