Elke Krystufek

Elke Silvia Krystufek
Narození16. července 1970 (54 let)
Vídeň
ZeměRakousko
Národnostrakouská
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníkonceptuální umělkyně a performerka, malířka, fotografka
OceněníCity of Vienna Prize for Fine Arts (2003)
Webová stránkawww.elkesilviakrystufekarchive.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Elke Silvia Krystufek (16. července 1970, Vídeň) je rakouská multidisciplinární umělkyně, známá pro svou provokativní a často autobiografickou tvorbu, která zkoumá témata identity, sexuality a ženského těla. Zabývá se malbou, fotografií, videem, koláží, kresbou, performancemi a zvukem. Její práce navazuje na rakouské umělce – od Egona Schieleho po vídeňské Akcionisty a Valie Export, kteří zkoumali sexualitu v umění a svými díly často překračovali hranice konformity. Pokrývá otázky související se sexem a svými performancemi, kresbami, fotografiemi nebo filmy zpochybňuje společenská pravidla a zkoumá vlastní identitu, vztahy mezi svým tělem a diváky.[1]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1988–1993 Elke Krystufek studovala na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde ji silně ovlivnilo dílo Arnulfa Rainera, jednoho z průkopníků vídeňského akcionismu. Toto umělecké hnutí působící v letech 1960 až 1970 považovalo performance za politický nástroj k osvobození těla. Jako součást generace fascinované ideologickým převratem, který hnutí vyvolalo v Rakousku, se rychle prosadila jako jeho nástupkyně.

Uznání získala v 90. letech. Již ve svých 28 letech reprezentovala Rakousko na bienále v São Paolo a od té doby vystavuje na mezinárodní úrovni, včetně účasti na Benátském bienále v roce 2009. Působila jako hostující profesorka na Univerzitě umění a designu v Linci, v letech 2001–2002 byla hostující profesorkou na Státní akademii výtvarných umění v Karlsruhe a v letech 2005–2006 přednášela na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Žije a pracuje ve Vídni a Berlíně. V roce 2002 jí byla udělena cena Svena Daalsgaarda v Kodani a v roce 2003 byla vyznamenána cenou města Vídně za výtvarné umění. Od roku 2011 používá jméno Elke Silvia Krystufek, které je zároveň koncipováno jako její vlastní umělecké dílo.  

Elke Krystufek: Zeď mlčení (Zámecký park Grafenegg)

Pro její tvorbu je charakteristický konfrontační přístup, spojuje autobiografické prvky se sociopolitickým komentářem a vytváří provokativní styly, které posouvají hranice. Konfrontace s politikou a kulturou jsou součástí jejího feminismu a zahrnují její zaujetí možnostmi žen definovat si, jak na veřejnosti projevit svou vlastní identitu. Její koláže, malby, videa a fotografie ji zachycují v různých fázích života, své tělo a tvář používá jako médium a zrcadlo (Satisfaction 1994, Wreckage 1995, Love by Memory (Peace) 1999). Masky, paruky, kostýmy a závoje se v její tvorbě opakují a souvisí s tématem ženského zahalování, jak je vidět v asambláži Otherlies z roku 2019. Odkazy na rakouskou vnitřní politiku se nacházejí v dílech jako Not My Government a Not My Justice (oba 2019) nebo Störung der Nachtruhe der Republik? (2018).[2]

Své názory vyjadřovala ručně psanými poznámkami, které umisťovala na svá plátna. Její textové fragmenty jsou psány anglicky, genderová problematika a voyeurismus jsou opakující se témata. Objevovaly se také na divadelních scénách a v autorských knihách. Kniha V náručí štěstí (In the Arms of Luck) je intimní a znepokojivý deník obsahující 56 autoportrétů nakreslených černou a barevnou tužkou mezi lety 1977 a 1999. Autobiografické poznámky ke kresbám poskytují základní informace o hledání identity, které osciluje mezi láskou a nenávistí, sebeuspokojením a znechucením, fantazií a kritickým odstupem.

Elke Silvia Krystufek zpochybňuje genderové stereotypy a nabourává hodnoty zavedené patriarchální společností. „Vidím se jako sociální pornograf a jako umělec uvnitř a zapojený do systému. Moje práce je vždy silně motivována historií umění a sexualita mě zajímá jako sociální či asociální fenomén.“ (Sex ve městě , 2003).[3]

Její práce jsou zastoupeny v mnoha veřejných sbírkách ve Vídni (Muzeum moderního umění, Albertina, Belvedere, Muzeum užitého umění) a dalších rakouských i evropských městech (Muzeum modernismu Salzburg, Nová galerie Graz, Kunsthaus Bregenz, Lentos Linz, UBS Collection Curych, Kolekce Gaddi Lucca, Státní muzeum Kodaň, Muzeum Migros Curych, Centre Pompidou Paříž).

Samostatné výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1997 I Am Your Mirror (Jsem tvé zrcadlo), Secese, Vídeň
  • 2000: Nobody Has To Know (Nikdo to nemusí vědět), Portikus, Frankfurt nad Mohanem
  • 2003: Naked and Mobile (Nahý a pohyblivý), Sammlung Essl, Klosterneuburg
  • 2008: Für das Glück zuständig (Zodpovědný za štěstí), CAMERA AUSTRIA, Štýrský Hradec
  • 2009: the female gaze at the male or unmale man (ženský pohled na muže či nemuže), Galerie Meyer Kainer, Vídeň
  • 2009–10: Less Male Art (Méně mužského umění), Kestnergesellschaft, Hannover
  • 2011: Locals and Immigrants (Místní a imigranti), Susanne Vielmetter Los Angeles Projects
  • 2011–2014: HARMONIE – série výstav (Londýn, Los Angeles, Curych, Poitiers, Berlín, Vídeň,
  • 2015: Mode, Combo, Vídeň
  • 2018: Luxus, W&K – Wienerroither & Kohlbacher, Vídeň
  • 2019: 30 Years - No Overview (30 let – žádný přehled), Croy Nielsen, Vídeň[4]
  • 2022 Elke Silvia Krystufek, W&K Palais, Vídeň, Rakousko

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elke Krystufek na německé Wikipedii.

  1. ↑ Elke Krystufek : In the Arms of Luck - Les presses du réel (book). www.lespressesdureel.com [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ HUCK, Brigitte. Elke Silvia Krystufek [online]. 2019-09-01 [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Elke Silvia Krystufek. AWARE Women artists / Femmes artistes [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ NIELSEN, Croy. Elke Silvia Krystufek: 30 Years - No Overview. croynielsen.com [online]. Croy Nielsen [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GROSENICKOVÁ, Uta. Ženy v umění. 20. a 21. století. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-626-5. S. 116-119. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]