emfyzém | |
---|---|
Klasifikace | |
MKN-10 | J43 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plicní emfyzém (neboli rozedma plic, latinsky Emphysema pulmonum) znamená trvalé abnormální rozšíření dýchacích cest distálně od terminálních bronchiolů. Je charakterizován úbytkem plicní tkáně.
Emfyzém je klasifikován podle toho, jakou část dýchacích cest postihuje. Rozeznávají se čtyři typy emfyzému:
Postihuje centrální úsek respiračního bronchiolu, plicní sklípky zůstávají nepostiženy. Tento typ emfyzému je typicky spjatý s kouřením. Často bývá spojený s chronickou bronchitidou a spolu se nazývají chronická obstrukční plicní nemoc.
Postihuje jak bronchiolus tak plicní sklípky. Typicky se vyskytuje u pacientů s chyběním enzymu alfa-1-antitrypsin.
Postihuje převážně plicní sklípky. Může zasahovat až pod poplicnici jako emfyzematózní bula (vzduchový puchýř). Jejím prasknutím vznikne spontánní pneumotorax.
Plíce jsou postiženy nepravidelně. Je asociován s jizvením, kdy jizva retrahuje (vtahuje) okolní plicní tkáň.
Existují dvě hypotézy pro vznik emfyzému:
Dušnost. Potíže s vydechováním. Jedincům se při vydechování zužují dýchací cesty, a tudíž mají pocit, že nemohou vydechnout. Hrozí riziko rozvoje plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání.