Erich von Falkenhayn | |
---|---|
Rodné jméno | Erich Georg Anton Sebastian von Falkenhayn |
Narození | 11. září 1861 Hrad Belchau, Německé císařství |
Úmrtí | 8. dubna 1922 (ve věku 60 let) Zámek Lindstedt, Výmarská republika |
Místo pohřbení | Hřbitov Bornstedter (52°24′33″ s. š., 13°1′44″ v. d.) |
Děti | Erika von Tresckow |
Rodiče | Fedor von Falkenhayn a Franziska Freiin von Rosenberg |
Příbuzní | Kurt von Falkenhayn, Eugen von Falkenhayn[1] a Arthur von Falkenhayn[1] (sourozenci) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | General der Infanterie (Generál pěchoty) |
Doba služby | 1873–1918 |
Sloužil | Německé císařství (do roku 1918) |
Složka | Reichsheer (do roku 1918) |
Jednotka | Oldenburgisches Infanterie-Regiment Nr. 91 |
Velel | 10. německá císařská armáda |
Války | První světová válka |
Bitvy | Bitva u Verdunu |
Vyznamenání | Pour le Mérite s dubovými ratolestmi |
multimediální obsah na Commons |
Erich Georg Anton Sebastian von Falkenhayn (11. září 1861 hrad Białochowo u Grudziądze – 8. dubna 1922 zámek Lindstedt u Postupimi) byl německý, vysoce vyznamenaný generál a náčelník generálního štábu během první světové války. Mezi jeho vyznamenání patří např. pruský řád Pour le Mérite s dubovými ratolestmi nebo bavorský vojenský řád Maxe Josefa.
Erich von Falkenhayn se narodil 11. září roku 1861 na hradě Belchau v západním Prusku do aristokratické rodiny jako syn Fedora von Falkenhayna a jeho ženy Franzisky (rozené von Rosenberg). Jeho starší bratr Eugene byl rovněž armádní důstojník a během první světové války se propracoval až do generálské hodnosti a byl vyznamenán rovněž vysoce ceněným pruským řádem Pour le Mérite s dubovými ratolestmi.
Mladý Erich vstoupil do německé císařské armády k 17. dubnu roku 1880 v hodnosti poručík (Sekondeleutnant) a byl přiřazen k 91. oldenburskému pěšímu pluku (Oldenburgisches Infanterie-Regiment Nr. 91).
Na začátek roku 1916 naplánoval bitvu u Verdunu s cílem zničit francouzskou armádu. Po jejím neúspěchu byl nahrazen na pozici náčelníka generálního štábu hrdinou východní fronty generálem Hindenburgem. V lednu 1917 v čele deváté armády porazil za necelé čtyři měsíce Rumunsko a dobyl hlavní město Bukurešť. Méně úspěšně si vedl v Palestině, kde se turecké armádě pod jeho vedením nepodařilo zabránit britskému generálovi Allenbymu v dobytí Jeruzaléma. Po válce napsal svou autobiografii.