Erland Josephson | |
---|---|
Narození | 15. června 1923 Kungsholmská farnost |
Úmrtí | 25. února 2012 (ve věku 88 let) Farnost Adolfa Fridricha |
Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
Místo pohřbení | Mosaic Cemetery, Northern Cemetery |
Povolání | filmový režisér, spisovatel, scenárista, divadelní herec, filmový herec, režisér a básník |
Ocenění | Litteris et Artibus (1973) Swedish Academy's Theatre Award (1987) De Nio's Special prizes (2002) Eugene O'Neill Award |
Choť | Kristina Adolphson (1959–1989) Ulla Åberg Annika Tretow |
Děti | Charlotta Larsson Fanny Josephson Ludvig Josephson |
Rodiče | Gunnar Josephson |
Příbuzní | Åke Josephson a Carl Olof Josephson (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erland Josephson (15. červen 1923, Stockholm, Švédsko – 25. únor 2012, Stockholm) byl švédský herec, režisér a spisovatel. Proslavil se zejména ve snímcích svého blízkého přítele Ingmara Bergmana, s nímž spolupracoval i na dvou scénářích k jeho filmům.
Byl hlavním bergmanovským hercem 70. let, celkem hrál ve čtrnácti jeho filmech – Det regnar på vår kärlek (1946), Till glädje (1950), Ansiktet (1958), Nära livet (1958), Hodina vlků (1968), En passion (1969), Viskningar och rop (1972), Scener ur ett äktenskap (1973), Trollflöjten (1975), Ansikte mot ansikte (1976), Höstsonaten (1978), Fanny och Alexander (1982), Efter repetitionen (1984), Larmar och gör sig till (1997) a Saraband (2003). V 80. letech ho obsazoval i Andrej Tarkovskij: Nostalghia (1983), Offret (1986). Hrál i v adaptaci Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí z roku 1988.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erland Josephson na anglické Wikipedii.