Ernest Giles | |
---|---|
Narození | 20. července 1835 Bristol |
Úmrtí | 13. listopadu 1897 (ve věku 62 let) Coolgardie |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Povolání | objevitel |
Ocenění | Medaile patrona (1880) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
William Ernest Powell Giles (20. července 1835 Bristol – 13. listopadu 1897 Coolgardie) byl anglický cestovatel, který podnikl pět výzkumných výprav do vnitrozemí Austrálie.
Vyrostl v Anglii a v roce 1850 se s rodinou přestěhoval do Austrálie. Živil se jako zlatokop, poštovní úředník a chovatel dobytka. V roce 1872 se vydal hledat nové pastviny do oblasti západně od Chambers Pillar a dorazil k řece Finke River a k Amadeovu jezeru, odkud se pro nedostatek pitné vody musel vrátit. Jeho další cestu financoval botanik a lékař Ferdinand von Mueller. Giles při ní objevil skalní útvar Kata Tjuta a zastavila ho až na 128. poledníku Gibsonova poušť, kterou pojmenoval po zemřelém členu své výpravy.[1] Ernest Giles je také označován za prvního Evropana, který spatřil monolit Uluru, i když podle jiných zdrojů to byl William Gosse.[2]
Na třetí cestě Giles díky podpoře jihoaustralského politika Thomase Eldera prozkoumal oblast severně od Fowlers Bay.[3] Následovala jeho největší expedice, při níž od května do listopadu roku 1875 překonal s karavanou velbloudů vzdálenost mezi Port Augustou a Perthem, na níž prošel jako první Velkou Viktoriinou pouští.[4] V lednu následujícího roku se vydal na zpáteční cestu. Zpočátku postupoval na sever k řece Gascoyne, pak se stočil na východ přes Gibsonovu poušť, hory Purli Yurliya a telegrafní stanici Beltana, odkud šel na jih a v září 1876 dorazil do Adelaide.[5]
Své zápisky z cest vydal knižně pod názvem Australia Twice Traversed: The Romance of Exploration.[6] Za své objevy byl přijat do Royal Geographical Society a získal Řád italské koruny. Závěr života strávil v Coolgardie, kde pracoval na důlním úřadě. Je po něm pojmenována hora Mount Giles v MacDonnellově pohoří a rod slézovitých rostlin Gilesia.