Eucharistický zázrak je označení pro fenomén týkající se projevené reálné přítomnosti Krista v eucharistii. Takový zázrak může být provázen fyzickou proměnou hostie či vína během mše, nebo také zvláštním působením na osoby v okolí v některých situacích, jako je náboženská konverze či uzdravení.[1][2]
První zaznamenaný případ, kdy se hostie a víno viditelně přepodstatnila, je datován do 8. století. Odehrál se v italském městě Lanciano.[3] V letech 1970–1971 a poté v roce 1981 pracoval lékařský tým pod vedením profesora Odoarda Linoliho na zkoumání hostie a vína. Výzkum byl zdokumentován sérií mikroskopických fotografií se zvětšením 100–400krát. Závěry jejich výzkumu potvrzují, že došlo k přepodstatnění a sdělují, že původní hostie je masem (srdeční svalovou tkání) a víno krví. Obojí patřící totožné lidské bytosti.[3] Roku 1263 se odehrál podobný úkaz. Knězi Petrovi z Prahy při mši svaté v Bolseně v rukou během pozdvihování hostie krvácet, což viděli i přítomní věřící a případ se stal předmětem církevního i světského zkoumání.[4][5] Papež Urban IV. zázrak církevně schválil a pověřil Tomáše Akvinského k napsání mešního řádu pro nově ustanovený svátek – Slavnost Těla a Krve Páně.[5]
Kromě samotné fyzické přeměny hostie na maso či vína na krev (skupiny AB[2]), patří k eucharistickým zázrakům též působení konsekrované hostie na člověka. Takové působení může mít za následek snížené (či zcela potlačené) potřeby přijímat potravu.[6][7][8] Například blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová posledních 12 let života nepřijímala jinou stravu, než svaté přijímání.[9][10]
Většina hostií, které byly součástí eucharistického zázraku byla podrobena vědeckému zkoumání. Na popud arcibiskupa Bergoglia (po r. 2013 papeže Františka) byl vědecky zkoumán eucharistický zázrak z Buenos Aires.[11][12][13][14] Na konci roku 1999 byl požádán lékař Ricardo Gomez Castañón (neuropsycholog a neurofyziolog) ke zkoumání vzorků, pocházejících z událostí v Buenos Aires z let 1992 a 1996.[15] Jak sdělil v lednu 2000 periodiku argentinské armády, vzorky obsahovaly lidskou DNA. Lékař John Walker ze Sydney byl také požádán, aby vzorky ověřil. Jeho závěr byl, že se jedná o svalové buňky a krvinky, odebrané člověku, který utrpěl trauma, jelikož je na nich možné pozorovat zánětlivé změny. Walker o svých závěrech informoval Castañóna v roce 2003.[16]
Zkoumání provedl v New Yorku v roce 2005 také dr. Frederick Zugibe, forenzní expert, jehož zkoumání byli přítomni novinář Mike Willesee a právník Ron Tesoriero.[17][18] Jeho závěry byly následující:
„ | Analyzovaný materiál je fragmentem tkáně srdečního svalu, vyňatý z levé komory srdeční v blízkosti chlopně. Tento sval odpovídá za kontrakci srdce a je třeba připomenout, že levá srdeční komora vhání krev do všech částí těla. Tkáň zkoumaného srdečního svalu vykazuje zánět, což dokládá zvýšený počet bílých krvinek, který dosvědčuje, že v momentu odebrání vzorku bylo srdce živé, neboť bílé krvinky mimo žijící organismus umírají. Bílé krvinky navíc pronikly do svalové tkáně a tato skutečnost nasvědčuje tomu, že srdce utrpělo těžký stres, jako by na hrudník jeho majitele dopadaly tvrdé rány. | “ |
Vůči eucharistickým zázrakům byly již ve středověku vznášeny výhrady rázu teologického (např. ze strany Tomáše Akvinského či Mikuláše Kusánského[19]). Následně je odmítla spolu s celou koncepcí transsubstanciace i reformace.
Pokud se týče některých eucharistických zázraků, lze je dle názorů skeptiků vysvětlit například přítomnosti enterobakterie Serratia marcescens (Bacterium prodigiosum), která vytváří barvivo prodigiosin, jež může hostii zbarvit červeně.[20] Obdobné účinky může mít na hostii plíseň Neurospora crassa, což nicméně nepřínáší odpověď na nálezy krvinek, masa a DNA.[21].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eucharistic miracle na anglické Wikipedii.