Eurocentrismus

Eurocentrismus (také europocentrismus) je pojem, který popisuje obecnou perspektivu na svět, která vychází z evropských hodnot, zvyků, představ nebo věr.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Zrod eurocentrismu je často přímo spojován s kolonialismem či imperialismem a jeho kritiky jsou naopak často spojeny s antikolonialismem či dekolonizací. V podstatě lze eurocentrismus považovat za jeden z mnoha etnocentrismů (afrocentrismus, sinocentrismus či v menším rusocentrismus nebo čechocentrismus) s tím rozdílem, že se eurocentrismus stal dominantním ideologických ospravedlněním i interpretací koloniální expanze Evropy v novověku a dnes je podle řady kritiků (například Samir Amin) ideologií globální dominance kapitalismu. Vzhledem ke globálnímu charakteru kapitalismu je eurocentrismus záležitostí nejenom Evropanů, ale i Neevropanů, kteří díky kolonizaci a kolonialismu, kulturnímu imperialismu a kulturním střetům i setkáním přijali eurocentrické pojmy, jazyk a hodnoty za vlastní.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Jako perspektiva nebo způsob pohledu eurocentrismus vědomě i nevědomě aplikuje evropské standardy a představy na mimoevropské kultury i náboženství. Jeho nedílnou součástí jsou také geokulturní reprezentace Západu a Východu jako dvou protikladů nebo antipólů, jak je popsali například Edward Said[1] nebo Larry Wolff,[2] nebo protikladné binární opozice mezi barbarstvím a civilizací atp., jež hrály významnou roli ve společenskovědním myšlení 19. století.

Některé projevy eurocentrismu

[editovat | editovat zdroj]

Jako dominantní diskurz je eurocentrismus obsažen v celé řadě společenskovědních, politických a kulturních pojmů a koncepcí. Podle Jamese Blauta je základním problémem eurocentrismu skutečnost, že se nejedná o pouhý předsudek, ale o soubor empirických fakt a jako takový je eurocentrismus záležitostí vědy a akademického světa.[3] Jako jeden z příkladů eurocentrického výkladu uvádí Blaut převládající výklad evropských a světových dějin. Podle jeho interpretace vytváří dosavadní koncepce dějin světa následující konstelaci. Světové dějiny mají své věčné jádro (Inside) a svou věčnou periférii (Outside). Zatímco Inside je charakterizováno dynamickou lineárně pojatého vývoje (od-k) charakteristického pokrokem, Outside je odsouzeno k roli imitátora, který přijímá inovace, technologie či obecně pokrok od jádra. Podle Blauta je oním jádrem tzv. Větší Evropa (Evropa a Severní Amerika) a ostatní svět je naopak periférií. Jinými slovy sociální dynamismus je přisuzován jen jádru.[4]

V rámci kritiky takového pojetí dějin světa se J. Blaut, A. Gunder Frank a nebo I. Wallerstein (a další) zaměřili na kritiku představy o endogenním/autonomním vývoji jádra (tzn. Evropy). Eurocentrické pojetí vidí evropský vývoj jako specifický (evropský zázrak) a ignoruje podněty z neevropských oblastí a civilizací, které přispěly k expanzi Evropy a Západu. Nejznáměji tuto koncepci rozvinul J. M. Hobson, který hovoří o orientálních globalizacích a ukazuje, že celá řada inovací, technologii nebo vědeckých poznatků, ale také hospodářských projevů kapitalismu existovala mnohem dříve mimo Evropu. V mnoha případech je Evropa nevymyslela, ale pouze převzala.[5]

Dalším doprovodným projevem eurocentrismu je jeho univerzalismus. Podle I. Wallersteina se jedná o představu, že evropské nebo západní zkušenosti, poznání, věda, metody, řešení a hodnoty mají univerzální (všeobecnou) platnost kdekoliv na světě.[6] Tento universalismus ve skutečnosti zakrývá skutečnost, že se jedná o partikulární zkušenosti a hodnoty.

Dalším prvkem eurocentrismu je samotné chápání vývoje potažmo rozvoje, které vychází z nikoliv univerzální koncepce, ale z judeo-křesťanského pojetí času, které je lineární (tzn. vede od bod A do bodu Z). Vědecký diskurz pokroku je sekularizovanou reflexí takové koncepce. Naopak cyklické pojetí času, typické pro jiné kultury a civilizace, je potlačeno nebo ignorováno. Problémem je, že se jedná v podstatě o nereflektovanou skutečnost, která je ideologicky zamlžena univerzálním nárokem.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Said,E.: Orientalismus. Západní koncepce Orientu.Litomyšl-Praha 2008.
  2. ↑ Wolff L.: Inventing Eastern Europe. The Map of Civilization on the Mind of the Enlightenment. Stanford Un. Press 1994.
  3. ↑ Blaut, J.:The Colonizer's Model of the World.Geographical Diffusionism and Eurocentric History. New York 1993, s.9
  4. ↑ Blaut, J.c.d.,s.1.
  5. ↑ Hobson, J.M.:The Eastern Origins of Western Civilization. Cambridge 2004.
  6. ↑ Wallerstein, I.: Eurocentrism and its Avatars. The Dilemmas of Social Science. Online: http://www.binghamton.edu/fbc/iweuroc.htm Archivováno 9. 3. 2009 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • AMIN, Samir: Eurocentrism. Monthly Review Press.New York 1989. ISBN 978-08-53457-85-5.
  • BLAUT, James M.: The Colonizer's Model of the World. Geographical Diffusionism and Eurocentric History. The Guilford Press.New York 1993. ISBN 978-08-98623-48-2.
  • HOBSON, John M.: The Eastern Origins of Western Civilisation.Cambridge University Press. Cambridge 2004.ISBN 978-05-21547-24-6.
  • WALLERSTEIN, Immanuel M.: Evropský univerzalismus. Rétorika moci. SLON. Praha 2008. ISBN 978-80-86429-81-6.

Související články

[editovat | editovat zdroj]