Euscorpius

Jak číst taxoboxEuscorpius
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádštíři (Scorpionida)
ČeleďEuscorpiidae
Rodštír (Euscorpius)
Thorell, 1876
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Euscorpius je rod lesních evropských štírů patřící do čeledi Euscorpiidae. Největší druh, štír italský (Euscorpius italicus), dorůstá až 5 cm, naopak nejmenší druh, štír německý (Euscorpius germanus), pouhých 1,5 cm. Vyznačují se hnědou barvou, která může být v až černá (např. štír italský) nebo hnědožlutá (štír baleárský, Euscorpius balearicus). Hlavní potravou jsou mouchy. Lidé se s těmito štíry setkávají nejčastěji na dovolené v Itálii a Chorvatsku, kde se žádní jiní štíři nevyskytují. Jinak se vyskytují v celé subtropické Evropě a v okolních středomořských státech, jako jsou např. Tunisko, Egypt, Alžírsko.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Euscorpius prošel v ohledu taxonomie velkými změnami. Druh E. carpathicus byl rozdělen na několik druhů. Při revizi rodu bylo za druhy označeno několik dalších poddruhů i mimo E. carpathicus. Stále nevyřešený zůstává poddruh Euscorpius "carpathicus" fanzagoi z Francie a Španělska. Z Řecka Euscorpius "carpathicus" aegaeus, Euscorpius "carpathicus" ossae, Euscorpius "carpathicus" scaber. Chovatelům se jednotlivé druhy z E. "complex" carpathicus nedaří rozlišit. Někdy jsou tito štíři prodávaní pod jmény E. krapovini nebo E. parvulus. Žádní takoví však nebyli popsáni.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Štíři rodu Euscorpius jsou vděčnými chovanci a hodí se jako štír pro začátečníka. Chov těchto štírů je především českou specialitou, v ostatních částech světa jsou chováni jen vzácně. Pro chov postačí terárium 20 × 20 × 20 cm. Na dno je nutné dát vrstvu rašeliny nebo lépe lignocelu a na ni vrstvu sterilizované hrabanky s listy a kůrou jako úkryty. Dobrá je také mělčí napáječka s kamínky, aby se štír neutopil, a rozbitý květináč jako úkryt. Část terária může být sušší a část vlhčí. Jako potrava jsou vhodní menší cvrčci, potemníci, kukly potemníků a mouchy. Toto postačí pro veškeré druhy rodu. Pro drobnost mláďat a občasný kanibalismus není odchov pro začátečníka příliš snadný, ale při dostatku potravy je většinou zvládnut. Jako potrava jsou vhodné nelétavé octomilky, velcí chvostoskoci, drobní cvrčci a v nouzi postačí larvy škůdce jírovce klíněnky, kterou je třeba pracně vytáhnout ze světlých tunelů v listech.

Štíři v Česku[editovat | editovat zdroj]

Poblíž obce Nebřich u Slapské přehrady existovala početná kolonie štíra kýlnatého, pravděpodobně důsledek zavlečení: Taktéž nejbližší lokalita, v Rakousku na suché stráni u města Krems, je považována za důsledek vysazení. Štíři tohoto rodu byli několikrát vysazeni nebo zavlečeni do Česka. V Praze Krči existuje kolonie pravděpodobně Euscorpius tergestinus. Na Moravě, v její nejjižnější části je možný výskyt štíra Euscorpius italicus, který však nebyl nikdy doložen. Bylo nalezeno několik štírů tohoto druhu, ale je možné zavlečení.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Všichni tito štíři jsou pro člověka neškodní a ani nejsou příliš útoční. Bodnutí má na člověka minimální účinky, není téměř bolestivé. Obecně se účinky přirovnávají k bodnutí vosy, ale pravdou je, že jed je velice slabý a stěží jej lze srovnávat s vosou. Štíry rodu Euscorpius lze přenášet bez pomoci pinzety i holou rukou. Štír se nesnaží bodnout a považuje ruku za úkryt, zvláště když je ve stínu. Takto lze přenášet většinu štírů. Neměli bychom však takto přenášet jedovaté nebo agresivní druhy. Setkal jsem se s bodnutím štírem Euscorpius oglasae, kdy se jednalo o nervozní březí samici. Bodnutý pociťoval svědění.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]