Evangeliář

Evangeliář (od evangelium) je křesťanská liturgická kniha, obsahující texty evangelií. Evangeliář se zpravidla říkalo knihám obsahujícím celé texty, zatímco knihám obsahujícím evangeljní perikopy (úryvky seřazené podle nedělí a svátků) se říkalo evangelistáře.^{[p 1]}

Obsah

Evangeliáře, kromě samotných evangelních textů, obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu Karla Velikého, který je objednával v různých klášterech.

Užití

V západní i východní církvi z něj během bohoslužby (mše či božské liturgie) čte kněz evangelium.

Evangeliář může být nesen v liturgickém průvodu. V katolickém prostředí jej nosí jáhen.

Významné výtisky

Z českých evangeliářů jsou zvlášť významné ty, jež jsou psány v češtině – například Evangeliář olomoucký nebo zábrdovický – a evangeliáře či Čtveroevangelia ve staroslověnštině.

Odkazy

Poznámky

↑ V běžné praxi bývají terminy evangeliář a evangelistář zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce 1996 z pověření České biskupské konference vydal Liturgický institut v Praze oficiální liturgickou knihu Evangeliář (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu evangelistář.

Literatura

P. Černý, Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Praha: Academia 2004 – 378 s. ISBN 80-200-1035-1.
Ottův slovník naučný, heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835.
J. Vašica, Staročeské evangeliáře: studie průpravná. Praha: Česká akademie věd a umění 1931.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu evangeliář na Wikimedia Commons
Evangeliář v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Slovníkové heslo evangeliář ve Wikislovníku

[evangelistář-1] V běžné praxi bývají terminy evangeliář a evangelistář zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce 1996 z pověření České biskupské konference vydal Liturgický institut v Praze oficiální liturgickou knihu Evangeliář (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu evangelistář.

[p 1]