Faliština je jeden ze tří nejlépe doložených územních dialektů latiny,[1] kterým se mluvilo kolem města Falerií severně od Říma. Dochovalo se z ní zhruba 350 nápisů, pocházejících převážně z náhrobků a vesměs velmi krátkých. Nápisy pocházejí z období od přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem do poloviny 2. století před naším letopočtem. Pro zápis sloužila zvláštní faliská abeceda, používala se však též abeceda latinská a etruské písmo. S latinou města Říma se faliština vesměs shoduje v morfologii a slovní zásobě, největší rozdíly jsou v hláskosloví.
| Falisky |
Česky
|
| duom, du |
dva
|
| tis |
tři
|
| cuicue |
pět
|
| zex |
šest
|
| zepten |
sedm
|
| octu |
osm
|
| neuen |
devět
|
- ↑ Gabriel C. L. M. Bakkum: The Latin Dialect of the Ager Faliscus — 150 Years of Scholarship Part I, Amsterdam 2009, s. 1.
- Gabriel C. L. M. Bakkum: The Latin Dialect of the Ager Faliscus — 150 Years of Scholarship, Amsterdam 2009.
