Fascie

Lumbosakrální fascie v dolní části zad člověka

Fascie (česky povázka, latinsky fascia) je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech obratlovců. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro svalů. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, která dále vrůstají do šlach svalu a omezují tak jeho přetažení či přetržení.[1]

Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.[1] Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.[2] Pro mnohočetnou funkci fascií je mají někteří fyziologové za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavy u funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh apod.[3]

Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).[4] Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícího pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.

Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (musculus tensor fascie latae). Ty mají význam pro vzpřímenou posturu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích, resp. vertebrogenních (majících původ v páteři) potížích bederní páteře (tzv. zkříženém syndromu).

Vyšetřením a terapií fascií se zabývá myoskeletální medicína a fyzioterapie.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.
  2. ↑ TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu. Praha: Re-fit, 1992. 48 s.
  3. ↑ ROLF, Ida P. Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being. Rochester: Healing Arts Press, 1989. 304 s. ISBN 978-089281335-3.
  4. ↑ LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. 426 s. ISBN 80-7030-096-5.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GROSS, Jeffrey M.; FETTO, Joseph a SUPNICK, Elaine Rosen. Vyšetření pohybového aparátu. 4. vyd. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2023. 453 s. ISBN 978-80-7684-109-3.
  • LEWIT, Karel. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. 4., přeprac. a rozš. vyd. Leipzig: J. A. Barth, ©2003. 347 s. ISBN 3-335-00401-9.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]