Federico Bernardeschi | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Federico Bernardeschi (2021) | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 16. února 1994 (30 let) | ||||||
Místo narození | Carrara, Itálie | ||||||
Výška | 183 cm | ||||||
Klubové informace | |||||||
Současný klub | Toronto | ||||||
Číslo dresu | 10 | ||||||
Pozice | křídelník | ||||||
Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
Další informace | |||||||
Manžel(ka) | Veronica Ciardi | ||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 12. 8. 2024 | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Federico Bernardeschi (* 16. únor 1994 Carrara) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici křídelníka za kanadský klub Toronto FC. Mezi lety 2016 a 2022 odehrál také 39 utkání v dresu italské reprezentace, v nichž vstřelil 6 branek.
V roce 2016 se poprvé účastnil Mistrovství Evropy, v roce 2021 své druhé Mistrovství Evropy vyhrál.
Od roku 2003 do roku 2013 působil ve Fiorentině na mládežnické úrovni. V ročníku 2013/14 si zahrál Serii B, kde byl na hostování v týmu FC Crotone, tam nastřílel 12 gólů.[1] Další sezónu se dokázal probojovávat do sestavy trenéra Vincenza Montelly a v závěru sezóny 2014/15 vstřelil svůj první ligový gól, přidal rovněž gólovou asistenci. Přispěl tak k výhře 3:0 nad AC ChievoVerona.[2] V ročníku 2015/16 se poprvé trefil ve 24. kole v remízovém zápase (1:1) s Bolognou.[3] Tuto sezónu již oblékal dres s číslem 10, které před ním nosili hvězdy jako Giancarlo Antognoni nebo Roberto Baggio.[4]
Trenér Roberto Mancini jej začátkem června zahrnul do nominace pro Mistrovství Evropy 2020, které bylo kvůli pandemii covidu-19 odložené o rok a konané napříč evropskými státy v roce 2021. Byl jedním ze sedmice italských fotbalistů se zkušenostmi z předchozího mistrovství.[5] Semifinálový duel mezi Itálií a Španělskem 6. července 2021 dospěl po remíze 1:1 do prodloužení, během něhož Bernardeschi vyběhl na hřiště namísto gólového střelce Federica Chiesy. Jelikož se neurodil další gól, rozhodovaly zápas penalty, ve kterých uspěla po výsledku 4:2 Itálie. Bernardeschi svoji penaltu proměnil.[6] Finále se hrálo 11. července na půdě soupeře Anglie na stadionu Wembley a Itálie se stala vítězem v penaltovém rozstřelu po výsledku 3:2. Ve druhém poločase znovu střídal Bernardeschi Chiesu, v tomto případě kvůli zranění. V penaltovém rozstřelu byl znovu poslán na penaltu a znovu ji proměnil.[7]