Ferdinand Opitz

Ferdinand Opitz
ak. soch. Ferdinand Opitz
ak. soch. Ferdinand Opitz
Narození24. ledna 1885
Praha
Úmrtí1956 (ve věku 70–71 let) nebo 8. března 1960 (ve věku 75 let)
Vídeň
Povolánísochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Opitzův válečný pomník obětem první světové války ve Velkém Šenově

Ferdinand Opitz (24. ledna 1885 Praha[1] – 1956 nebo 8. března 1960 Vídeň[2]) byl rakouský akademický sochař a designér. Narodil se v Praze, kde studoval Akademii výtvarných umění u Josefa Václava Myslbeka. Část dětství strávil také ve Velkém Šenově na Šluknovsku.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do pražské německé umělecké rodiny, Ferdinandu Opitzovi (1853–1907) a jeho první manželce Terezii, rozené Grohmannové (1853–1886). Jeho otec byl rytcem a litografem, na Starém Městě pražském vedl společnou dílnu se svým bratrem Wenzelem.

Byl pokřtěn Ferdinand Ignác (po dědečkovi a otci byl již třetí Ferdinand v rodině). Po matčině smrti byl vychován prarodiči Grohmannovými ve Velkém Šenově na Šluknovsku, zatímco otec se podruhé oženil a měl syna Josefa.[4]

Na Akademii výtvarných umění v Praze vystudoval sochařství v ateliéru J. V. Myslbeka. Za absolventskou práci byl oceněn Klárovým stipendiem, s nímž roku 1906 odejel na studijní pobyt do Říma. V letech 1906–1909 cestoval také do Německa, Itálie, Egypta, Paříže, Londýna a ve Švýcarska.

Od roku 1909 se usadil ve Vídni. Roku 1922 se stal členem vídeňské Společnosti umělců v Künstlerhausu. Roku 1933 byl jmenován ředitelem sochařské třídy Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni (Kunstgewerbeschule), krátce na to vstoupil do NSDAP. Škola byla v letech 1938–1945 povýšena na Říšskou vysokou školu uměleckých řemesel (dnes má titul Univerzita užitého umění/Universität für angewandte Kunst). Opitz byl v květnu roku 1945 penzionován. Je pohřben na vídeňském Jihozápadním hřbitově (Friedhof Südwest).[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Většinou vytvářel architektonické plastiky pro vídeňský komunální bytový fond, válečné pomníky a náhrobní plastiku.[5]

  • Pomník obětem první světové války ve Velkém Šenově, bronz, 1930

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Medvěd na Waltergasse (Vídeň)
    Medvěd na Waltergasse (Vídeň)
  • Slon na Waltergasse (Vídeň)
    Slon na Waltergasse (Vídeň)
  • Archetyp ženy z roku 1930 na Penzinger Straße 138-140 (Vídeň)
    Archetyp ženy z roku 1930 na Penzinger Straße 138-140 (Vídeň)
  • Detail plastiky na Mondscheingasse 9 (Vídeň)
    Detail plastiky na Mondscheingasse 9 (Vídeň)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. ↑ a b Ferdinand Opitz na Wien Geschichte Wiki[nedostupný zdroj] (německy)
  3. ↑ Josef Opitz
  4. ↑ Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941–1945, in: Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, eds. Renáta Gubíková — Markéta Prontekerová, cit. s. 55–64. ISBN 978-80-87898-11-6.
  5. ↑ [ Ferdinand Opitz, Biography (anglicky). www.sports-reference.com [online]. [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.  Ferdinand Opitz, Biography (anglicky)]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941 - 1945, in: Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, eds. Renáta Gubíková — Markéta Prontekerová, s. 54-85. ISBN 978-80-87898-11-6.
  • Jiří Kotalík, Almanach Akademie výtvarných umění v Praze, ke 180. výročí založení (1799-1979), Praha 1979, s.95.
  • Ulrich Thieme - Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, ed. Hans Vollmer, Leipzig b.d., Band 26, s.28;

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]