Fiat 508, rok 1934 | |
---|---|
Fiat 508, rok 1934 | |
Výrobce | Fiat |
Koncern | Fiat |
Další jména | Fiat 508 Balilla |
Roky produkce | 1932–1937 |
Místa výroby | Itálie: Lingotto, ČSR: automobilka Walter, Polsko, Německo, Francie |
Předchůdce | Fiat 509 |
Nástupce | Fiat 1100 zpočátku označovaný též Fiat 508C |
Karoserie | sedan: 2/4 dveře čtyřdveřový sedan s odnímatelnou střechou dvoudveřový roadster |
Koncepce pohonu | motor vpředu, pohon zadních kol |
Třída | nižší střední třída (segment C) |
Technické údaje | |
Délka | 3140 mm |
Šířka | 1400 mm |
Výška | 1530 mm |
Hmotnost | 685 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | čtyřválec 995 cm³ 15/18 kW |
Převodovky | |
Převodovka | tří/čtyřstupňová manuální |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fiat 508, často označovaný též Fiat 508 Balilla, je vůz nižší střední třídy (segment C) vyráběný (ve dvou základních verzích 508A a 508B) od roku 1932 do roku 1937 italskou automobilkou Fiat v několika karosářských variantách: dvoudvéřový a čtyřdveřový sedan, čtyřdveřový sedan s odnímatelnou střechou (tzv. torpédo) a dvoudveřový roadster. Fakticky šlo o náhradu modelu Fiat 509, i když výroba tohoto předchozího modelu skončila již v roce 1929. Zpočátku měl třístupňovou, od roku 1934 čtyřstupňovou převodovku, čtyři sedadla a maximální rychlost okolo 80 resp. 85 km/h (podle verze). Stál 10 800 lir, což odpovídá asi 8300 euro v cenové hladině roku 2005.
V samotné Itálii bylo vyrobeno přes 113 000 kusů vozu, kromě toho se licenčně vyráběl hned v několika zemích: v Československé republice, v automobilce Walter pod názvem Walter Junior, v Polsku v závodě Centralne Warsztaty Samochodowe, v Německu (NSU-Fiat) a ve Francii: původně SAFAF, od roku 1934 Simca-Fiat.
Původní verze modelu měla benzínový (zážehový) motor o objemu 995 cm³ a výkonu 15 kW při 3500 otáčkách za minutu a dosahovala maximální rychlosti 80 km/h. Převodovka byla třístupňová, bez jakékoliv synchronizace. Brzdy byly bubnové na všech kolech.
Na konci roku 1933 byl výkon motoru zvýšen na 18 kW při 3500 otáčkách za minutu a maximální rychlost se tím zvýšila na přibližně 85 km. Vůz také dostal modernější, čtyřstupňovou převodovku. Od roku 1934 se vůz montoval s upravenou, trochu více aerodynamickou karoserií typu sedan, v Itálii označovanou jako „Berlina“, která byla nabízena ve dvoudveřové a čtyřdveřové modifikaci. Tato verze, vyráběná od roku 1934 se označuje jako Fiat 508B a původní model z roku 1932 dostal zpětně označení Fiat 508A.
V roce 1937 byl na trh uveden další Fiat, na jehož konstrukci se již významně podílel Dante Giacosa a který na původní Fiat 508 z roku 1932 (resp. 1934) skutečně částečně navazoval, ale jde o samostatný model, který má řadu modernizovaných částí, včetně tehdy nepříliš obvyklého nezávislého zavěšení přední nápravy a lepší motor o větším objemu i výkonu, s tehdy moderním rozvodem OHV (oproti rozvodu SV u 508A/508B). Zpočátku byl proto označován jako Fiat 508 C nebo též Balilla 1100 (číslovka 1100 odkazuje k přibližnému objemu nového motoru, zatímco původní měl 995 cm³). Další neoficiální, ale běžně používané označení bylo Nuova Balilla 1100 (Nová Balilla 1100). Po další modernizaci v roce 1939 dostal i nové, zcela odlišné a jednodušší jméno Fiat 1100. Model Fiat 1100 se vyráběl v ještě větším počtu karosářských verzích než Fiat 508.
Fiat 1100 se poté vyráběl až do roku 1953 (a i když zhruba třetina doby byla 2. světová válka, kdy Fiat osobní auta téměř nevyráběl a vývoj byl zcela zastaven), za tak dlouho dobu došlo k celé řadě změn v interiéru, exteriéru, motorech a dalších mechanických částech. V roce 1953 byl nahrazen obdobně označeným, ale konstrukčně i vzhledově zcela odlišným vozem. K odlišení obou nepříbuzných modelů se proto někdy používá označení Fiat 1100 (1937) pro vůz vyráběný 1937–1953, zatímco automobil z let 1953–1969 může být označen jako Fiat 1100/103, kde 103 znamená interní typové označení, pod kterým byl vyvíjen („Tipo 103“).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat 508 na anglické Wikipedii.