Fluorid dioxygenylu | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Fluorid dioxygenylu |
Anglický název | Dioxygen difluoride |
Německý název | Disauerstoffdifluorid |
Sumární vzorec | O2F2 |
Vzhled | oranžová pevná látka nebo červená kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7783-44-0 |
PubChem | 123257 |
SMILES | FOOF |
InChI | InChI=1S/F2O2/c1-3-4-2 Key: REAOZOPEJGPVCB-UHFFFAOYSA-N |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 69,996 g/mol |
Teplota tání | −154 °C (−245 °F; 119 K) |
Teplota varu | −57 °C (−71 °F; 216 K) |
Hustota | 1.45 g/cm3 (při teplotě varu) |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 19,2 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 277,2 J/(mol·K) |
Měrné teplo | 62,1 J/(mol·K) |
Bezpečnost | |
NFPA 704 | 0
4
4
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid dioxygenylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem O2F2. Fluorid dioxygenylu je oranžově zbarvená pevná látka, která při −163 °C taje na červenou kapalinu. Fluorid dioxygenylu je extrémně silné oxidační činidlo. Při teplotě −160 °C se rozkládá na kyslík a fluor rychlostí 4 % za den – jeho životnost při laboratorní teplotě je tedy extrémně krátká.[1] Fluorid dioxygenylu prudce reaguje s téměř každou chemikálií se kterou se setká včetně například ledu.[2]
Fluorid dioxygenylu lze získat vystavením směsi plynného kyslíku a fluoru v poměru 1:1 při nízkém tlaku (ideálně 7–17 mmHg (0,9–2,3 kPa)) elektrickému výboji o 25–30 mA při napětím 2,1–2,4 kV.[3] Podobnou metodu použit Otto Ruff při první syntéze v roce 1933.[4] Jiná metoda přípravy fluoridu dioxygenylu spočívá na smíchání kyslíku a fluoru v nerezové nádobě ochlazené na −196 °C a následnému několikahodinovému působení 3 MeV brzdného záření. Třetí metoda přípravy vyžaduje zahřátí směsi fluoru a kyslíku na 700 °C a následné rychlé ochlazení pomocí kapalného kyslíku.[5] Všechny tyto metody zahrnují syntézu podle rovnice:
O2 + F2 → O2F2
Fluorid dioxygenylu vzniká také rozkladem ozonidu fluoru:[6]
2 O3F2 → 2 O2F2 + O2
Ve fluoridu dioxygenylu má kyslík neobvyklé oxidační číslo +1. Struktura fluoridu dioxygenylu je podobná struktuře peroxidu vodíku, velkým úhlem, který se blíží 90°.
Fluorid dioxygenylu se snadno rozkládá na kyslík a fluor. I při teplotě −160 °C se tímto procesem každý den rozloží 4 % látky:[1]
O2F2 → O2 + F2
Další vlastností této nestabilní sloučeniny je její oxidační schopnost, ačkoli většina experimentálních reakcí probíhala při teplotě blízké −100 °C. Několik pokusů s touto sloučeninou vedlo k požárům a výbuchům. Některé ze sloučenin, které vyvolaly prudké reakce s fluoridem dioxygenylu zahrnují: ethanol, methan, amoniak a dokonce i led.[7]
S fluoridem boritým a fluoridem fosforečným tvoří dioxygenylové soli.[1][8]
Fluorid dioxygenylu nemá v současné době žádné průmyslové využití. Fluorid dioxygenylu byl použit k syntéze fluoridu plutoniového při nebývale nízkých teplotách. Do té doby používané metody přípravy vyžadovaly tak vysoké teploty, že výsledný fluorid plutoniový se rychle rozkládal.[9]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dioxygen difluoride na anglické Wikipedii.