Fluorid jodistý | |
---|---|
Kuličkovo-tyčinkový model molekuly | |
Struktura molekuly | |
Kuličkový model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | fluorid jodistý |
Anglický název | Iodine heptafluoride |
Německý název | Iodheptafluorid |
Sumární vzorec | IF7 |
Vzhled | bezbarvý plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 16921-96-3 |
PubChem | 85645 |
SMILES | FI(F)(F)(F)(F)(F)F |
InChI | InChI=1S/F7I/c1-8(2,3,4,5,6)7 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 259,90 g/mol |
Teplota tání | 4,5 °C (trojný bod) |
Teplota sublimace | 4,8 °C |
Hustota | 2,6 g/cm3 (6 °C) 2,7 g/cm3 (25 °C) |
Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
Bezpečnost | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid jodistý je anorganická sloučenina se vzorcem IF7. Patří mezi halogenidy (dokonce jde o interhalogen, tedy dvouprvkovou sloučeninu obsahující dva různé halogeny) s prvkem v oxidačním čísle VII. Jeho husté páry mají štiplavě plesnivý zápach.
Fluorid jodistý se připravuje přechodem fluoru přes kapalný IF5 při teplotě 90 °C a následným zahříváním par na 270 °C:
IF5 + F2 → IF7.
Většinou se do reakční směsi přidává vysušené palladium nebo jodid draselný pro eliminování vzniku IOF5.[1][2]
Fluorid jodistý je vysoce dráždivý pro kůži a sliznice. Také se jedná o silný oxidant, který může způsobit požár při doteku s organickým materiálem.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iodine heptafluoride na anglické Wikipedii.