Fluorid sodný | |
---|---|
Struktura krystalové mřížky fluoridu sodného | |
Obecné | |
Systematický název | fluorid sodný |
Ostatní názvy | Florocid |
Latinský název | Natrii fluoridum Natrium fluoratum |
Anglický název | Sodium fluoride |
Německý název | Natriumfluorid |
Sumární vzorec | NaF |
Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7681-49-4 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-667-8 |
Indexové číslo | 009-004-00-7 |
PubChem | 5235 |
UN kód | 1690 |
Číslo RTECS | WB0350000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 41,988 713 g/mol |
Teplota tání | 993 °C |
Teplota varu | 1 695 °C |
Hustota | 2,790 g/cm3 (25 °C) 2,558 g/cm3 (41 °C) |
Dynamický viskozitní koeficient | 1,85 cP (1 015 °C) 1,41 cP (1 110 °C) 1,14 cP (1 200 °C) |
Index lomu | nD = 1,336 (20 °C) |
Rozpustnost ve vodě | 3,66 g/100 g (0 °C) 4,05 g/100 g (20 °C) 4,54 g/100 g (50 °C) 4,67 g/100 g (60 °C) 4,90 g/100 g (80 °C) 5,07 g/100 g (100 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 0,413 g/100 g (20 °C) ethanol 0,095 g/100 g (20 °C) fluorovodík |
Povrchové napětí | 185 mN/m (1 000 °C) 181 mN/m (1 050 °C) 179 mN/m (1 080 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová |
Hrana krystalové mřížky | a=462,0 pm |
Dipólový moment | 27,2×10−30 Cm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −569,6 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 766 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 4 980 J/g |
Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 31 J/g (18 °C) |
Standardní molární entropie S° | 51,3 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −539,3 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 1,115 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H301 H319 H315 EUH032 |
R-věty | R25 R32 R36/38 |
S-věty | (S1/2) S22 S36 S45 |
NFPA 704 | 0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem NaF. Tato bezbarvá tuhá látka slouží jako zdroj fluoridového iontu pro různá použití. Fluorid sodný je levnější a méně hygroskopický než příbuzná sůl fluorid draselný.
Fluorid sodný je iontová sloučenina, při rozpouštění disociuje na Na+ a F−. Krystalizuje v krychlové soustavě (jako chlorid sodný), kde jak Na+, tak F− zaujímají pozice v osmistěnu.[2][3]
Minerální forma NaF, villiaumit, je poměrně vzácná. Je známa z vyvřelé horniny nefelínového syenitu.[4]
NaF se připravuje neutralizací kyseliny fluorovodíkové nebo hexafluorokřemičité (H2SiF6), vedlejších produktů při výrobě superfosfátového hnojiva. Mezi neutralizační činidla patří hydroxid a uhličitan sodný. Někdy se pro vysrážení NaF používají alkoholy:
Z roztoků obsahujících HF se fluorid sodný sráží jako bifluoridová sůl NaHF2. Při zahřívání se pak uvolňuje HF a zbývá NaF.
Ve zprávě z roku 1986 se světová roční spotřeba NaF odhaduje na několik milionů tun.[5]
Fluoridové soli se používají k posilování zubů tvorbou fluorapatitu, přirozené složky zubní skloviny. Přestože se k fluoridaci vody za tímto účelem používá i fluorid sodný, ve Spojených státech amerických je častější použití kyseliny hexafluorokřemičité (H2SiF6) a její soli hexafluorkřemičitanu sodného (Na2SiF6).[6] Zubní pasty často obsahují fluorid sodný jako složku proti zubnímu kazu.[7]
Fluorid sodný se používá také jako čisticí činidlo.[5] Široká škála speciálních chemických aplikací je v syntéze a extraktivní metalurgii. Fluorid je výchozí látkou pro syntézu fluorovaných uhlovodíků. Mezi reprezentativní substráty patří elektrofilní chloridy včetně acylchloridů, chloridy síry a fosforu.[8] Stejně jako další fluoridy, nachází fluorid sodný použití při desilylaci v organické syntéze.
V lékařských zobrazovacích metodách se fluorid sodný značkovaný fluorem-18 používá pro pozitronovou emisní tomografii (PET). V porovnání s běžnou kostní scintigrafií nabízí PET vyšší citlivost a prostorové rozlišení. Nevýhodou je, že fluorid sodný značkovaný fluorem 18 je méně dostupný než běžná radiofarmaka značkovaná techneciem-99m.
Fluorid sodný se používá ke konzervaci vzorků tkáně v biochemii a lékařských testech, protože fluoridový iont zastavuje glykolýzu inhibicí enzymu enolázy. Fluorid sodný se často používá společně s kyselinou jodoctovou, která inhibuje enzym aldolázu. Využívá se i v pufru RIPA jako inhibitor fosfatázy, společně s Na3VO4.
Fluorid sodný je klasifikován jako toxický jak při vdechování (prachu nebo aerosolů), tak při požití.[9] Při velkých dávkách postihuje srdce a oběhový systém, smrtelná dávka pro 70kg člověka se odhaduje na 5 až 10 g.[5]
Při vyšších dávkách používaných k léčbě osteoporózy může fluorid sodný způsobovat bolest v nohou a neúplné stresové zlomeniny. Také dráždí žaludek, někdy tak silně, že může způsobit vředy. Pomalu se rozpouštějící a potahované verze tablet fluoridu sodného nemají tak významné žaludeční vedlejší účinky, slabší a méně časté jsou i komplikace v kostech.[10] Při nízkých dávkách používaných k fluoridaci vody je jediným jednoznačným vedlejším účinkem zubní fluoróza, která může změnit vzhled zubů u dětí během vývoje chrupu. Většinou jsou tyto účinky slabé a není pravděpodobné, že by měly skutečné dopady na vzhled zubů nebo na zdraví.[11]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium fluoride na anglické Wikipedii.