Fluorid trioxygenylu
| Fluorid trioxygenylu | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid trioxygenylu |
| Ostatní názvy | fluorid ozonidu |
| Anglický název | Trioxygen difluoride nebo ozone difluoride |
| Německý název | Trisauerstoffdifluorid |
| Sumární vzorec | O3F2 |
| Vzhled | tmavě červená tekutina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 16829-28-0 |
| PubChem | 22061841 |
| SMILES | FOOOF |
| InChI | InChI=1S/F2O3/c1-3-5-4-2
Key: VVZRXWIVHSBDAU-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 85,995 g/mol |
| Teplota tání | −190 °C |
| Hustota | 1,8 g/cm3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid trioxygenylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem O3F2. Patří mezi fluoridy kyslíku.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Fluorid trioxygenylu lze připravit působením elektrického výboje na směs fluoru a kyslíku při teplotě přibližně -190 °C a nižším tlaku:[1]
- 3 O2 + 2 F2 → 3 O3F2
Poprvé byl syntetizován koncem 30. let 20. století japonskými vědci Aoyamou a Sakurabou.[2]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Fluorid trioxygenylu je tmavě hnědá až krvavě červená kapalina, která tuhne při −190 °C.[3] Je to silné oxidační činidlo, srovnatelné s fluoridem dioxygenylu a je reaktivnější než fluor a difluorid kyslíku.
Stejně jako ostatní fluoridy kyslíku je fluorid trioxygenylu endotermický a rozkládá se při přibližně -158 °C za vývoji tepla, podle následující reakce:
2 O3F2 → O2 + 2 O2F2
S fluoridem trioxygenylu je bezpečnější pracovat než s ozonem a lze jej odpařit, tepelně rozložit nebo vystavit působení jisker, aniž by došlo k explozi. Při kontaktu s organickou hmotou nebo s oxidovatelnými sloučeninami může explodovat. Přidáním i jediné kapky fluoridu trioxygenylu k pevnému bezvodému čpavku povede k mírné explozi, když mají obě látky teplotu -183 °C.[1][4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trisauerstoffdifluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 176. (německy)
- ↑ KIRSHENBAUM, A. D.; GROSSE, A. V. Ozone Fluoride or Trioxygen Difluoride, O 3 F 2 1. Journal of the American Chemical Society. 1959-03, roč. 81, čís. 6, s. 1277–1279. Dostupné online [cit. 2023-11-23]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01515a003. (anglicky)
- ↑ COMMUNICATIONS, EBCONT. Sauerstoff-Fluoride. roempp.thieme.de [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ STRENG, A. G. The Oxygen Fluorides. Chemical Reviews. 1963-12-01, roč. 63, čís. 6, s. 607–624. Dostupné online [cit. 2023-11-23]. ISSN 0009-2665. DOI 10.1021/cr60226a003. (anglicky)