Fluorid železnatý

Fluorid železnatý
Krystalická struktura
Krystalická struktura
Obecné
Systematický názevFluorid železnatý
Anglický názevIron(II) fluoride
Německý názevEisen(II) fluorid
Sumární vzorecFeF2
Vzhledbílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7789-28-8
13940-89-1 (tetrahydrát)
PubChem522690
Vlastnosti
Molární hmotnost93,843 g/mol
165,90 g/mol (tetrahydrát)
Teplota tání1 100 °C
Hustota4,090 g/cm3
2,200 g/cm3 (tetrahydrát)
Rozpustnost ve voděmálo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		ethanol (ne)
diethylether (ne)
kyselina fluorovodíková
Součin rozpustnosti2,36×10−6 [1]
Struktura
Krystalová strukturačtverečná
Hrana krystalové mřížkya= 483 pm
c= 336 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−661 kJ/mol
Standardní molární entropie S°87,03 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−618,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,725 JK−1g−1
Bezpečnost
Teplota vzplanutínehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid železnatý (FeF2) je anorganická sloučenina patřící mezi halogenidy železa.
Při pokojové teplotě je paramagnetický, při ochlazení pod 78,3 K (−194,8 °C) se změní z neuspořádané paramagnetické formy na uspořádanou antiferromagnetickou formu.[2]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Bezvodá forma může být připravena slučováním prvků:

Fe + F2 → FeF2

nebo reakcí ostatních železnatých halogenidů, či jiných železnatých solí nebo oxidu železnatého s kyselinou fluorovodíkovou:

FeCl2 + 2 HF → FeF2 + 2 HCl
FeCO3 + 2 HF → FeF2 + H2O + CO2.

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid železnatý se používá na výrobu keramiky a jako katalyzátor některých reakcí v organické chemii.

Reakce

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ksp solubility constant for common salts. Solubility of things site. Accessed on 2011-01-16.
  2. ↑ STOUT, J, Edward Catalano. Thermal Anomalies Associated with the Antiferromagnetic Ordering of FeF2, CoF3, and NiF2. Physical Review. 1953, s. 1575–1575. Dostupné online. doi:10.1103/PhysRev.92.1575. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle II.

Fluorid stříbrnatý (AgF2) • Fluorid americnatý (AmF2) • Fluorid argonatý (ArF2) • Fluorid barnatý (BaF2) • Fluorid berylnatý (BeF2) • Difluorkarben (CF2) • Fluorid vápenatý (CaF2) • Fluorid kademnatý (CdF2) • Fluorid kobaltnatý (CoF2) • Fluorid chromnatý (CrF2) • Fluorid měďnatý (CuF2) • Fluorid dysprosnatý (DyF2) • Fluorid europnatý (EuF2) • Fluorid železnatý (FeF2) • Fluorid gallnatý (GaF2) • Fluorid germanatý (GeF2) • Fluorid rtuťnatý (HgF2) • Fluorid iridnatý (IrF2) • Fluorid kryptonatý (KrF2) • Fluorid hořečnatý (MgF2) • Fluorid manganatý (MnF2) • Fluorid neodymnatý (NdF2) • Fluorid nikelnatý (NiF2) • Difluorid kyslíku (OF2) • Fluorid olovnatý (PbF2) • Fluorid palladnatý (PdF2) • Fluorid polonatý (PoF2) • Fluorid platnatý (PtF2) • Fluorid radnatý (RaF2) • Fluorid radonatý (RnF2) • Fluorid sirnatý (SF2) • Fluorid samarnatý (SmF2) • Fluorid cínatý (SnF2) • Fluorid strontnatý (SrF2) • Fluorid titanatý (TiF2) • Fluorid thulnatý (TmF2) • Fluorid vanadnatý (VF2) • Fluorid xenonatý (XeF2) • Fluorid ytterbnatý (YbF2) • Fluorid zinečnatý (ZnF2) • Fluorid zirkonatý (ZrF2)

viz též Dibortetrafluorid (B2F4)