Foveolární buňky jsou mukózní buňky cylindrického tvaru, které v jedné vrstvě vystýlají povrch žaludku a žaludeční jamky. Někdy se mezi ně řadí i mucinózní buňky krčků, které se nachází mezi parietálními buňkami ve vývodech žaludečních žlázek na povrch žaludku. [1]
Jejich funkcí je tvorba hlenu, který ochraňuje stěny žaludku před kyselou žaludeční šťávou, kterou jeho žlázy produkují. Od toho pochází název mukózní (mukus = hlen). Žaludeční hlen je tvořen převážně glykoproteiny, z nichž nejdůležitějším je mucin.
Mukózní buňky tvoří jednovrstvý epitel na vnitřním povrchu žaludku a v žaludečních jamkách. Tyto jamky vznikají zanořováním epiteliálních buněk do lamina propria mucosae, vrstvy řídkého kolagenního vaziva nacházející se pod epitelem, a ústí do nich žaludeční žlázky. [1]
Mucinózní buňky krčků jsou považovány za tkáňově specifické progenitorové buňky pro žaludeční epitel. To znamená, že se z nich diferencují další buněčné typy. V každé ze žaludečních žláz se nachází oblasti, ve kterých se obnovují oba druhy foveolárních buněk i další buněčné typy, které tvoří samotné žlázy. [2][3]
Žaludeční epitel se obnovuje častěji než většina jiných tkání, každých asi 3-7 dní.[4]
Epiteliální buňky mají cylindrický tvar. Jsou vysoké 20-40 µm. Jádro, kulové či oválné, je uložené u báze buněk, kde se také nachází granulární endoplazmatické retikulum a nad ním Golgiho aparát. V apikální části buněk se vyskytují četná světlá hlenová granula.[5]
Mucinózní buňky krčků, které lemují žaludeční žlázky, jsou jim podobné. Osahují typická kulatá jádra a apikálně uložená sekreční granula, ale jsou nižší a mohou mít nepravidelný tvar.[6][7]
Hlavní funkcí foveolárních buněk je produkce hustého, alkalického žaludečního hlenu s vysokým obsahem bikarbonátových iontů. Ten v silné vrstvě pokrývá sliznici a chrání ji tím před odíráním potravou v žaludku a před naleptáním sliznice žaludeční kyselinou.[7] Žaludeční hlen se skládá převážně z glykoproteinů, které mu dodávají jeho vlastnosti gelu.[8]
Součástí bariéry, která chrání sliznici před kyselinou, jsou také těsné spoje (zonulae occludentes) mezi apikálními částmi epitelových buněk.[5]
Kromě jejich ochranné funkce jsou také součástí nespecifické imunity žaludku společně se žaludeční šťávou.