France Télévisions

France Télévisions
Zahájení vysílání7. září 1992
ProvozovatelFrancouzská republika
Sledovanostasi 40 %
ZeměFrancieFrancie Francie
Jazykfrancouzština
Oblast vysíláníFrancie
Webhttp://www.france.tv/

France Télévisions je francouzská veřejnoprávní síť televizních stanice zahrnující kanály France 2, France 3, France 4, France 5 a France Ô (vysílající v zámořských územích). Podíl jejích diváků činí kolem 40 %. France Télévisions vznikla v roce 1992, jejím rozhlasovým protějškem je Radio France.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1964-1975 byl francouzský rozhlas a televize monopolizován organizací známou jako Office de Radiodiffusion Télévision Française. Ve snaze podpořit konkurenci byla tato organizace v roce 1975 rozdělena tak, aby tři francouzské televizní kanály - TF1, Antenne 2 a FR3 - byly nadále vlastněny francouzskou vládou, ale byly provozovány nezávisle na sobě.[1][2] Prodej TF1 společnosti Bouygues v roce 1987 a zvýšená konkurence ze strany dalších nových soukromých vysílatelů (například Canal+ a La Cinq, který byl po ukončení vysílání v dubnu 1992 nahrazen veřejnoprávním kanálem La Cinquième) však vedly k poklesu sledovanosti zbývajících dvou veřejnoprávních kanálů, které v letech 1987-1989 ztratily 30 % svého podílu na trhu. Kanály však byly zachráněny, když byl jmenován jeden generální ředitel, který řídil jak Antenne 2, tak FR3, a staly se součástí společného subjektu známého jako France Télévision. V roce 1992 byly přejmenovány na France 2, respektive France 3.[3]

Programové kanály

[editovat | editovat zdroj]
  • France 2: hlavní program
  • France 3: regionální vysílání
  • France 4: hudba a uměni
  • France 5: vzdělávací programy a diskuse
  • France Ô: vysílání pro zámořská území

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rollet, Brigitte. "Television in France", in Television in Europe, pp. 39–40. Eds. Coleman, James A.; Rollet, Brigitte. Intellect Books, 1997. ISBN 1-871516-92-7
  2. ↑ Rigourd, Serge. "France", in Western Broadcasting at the Dawn of the 21st Century, pp. 255, 270. Eds. Haenens, Leen; Saeys, Frieda. Walter de Gruyter, 2001. ISBN 3-11-017386-7
  3. ↑ Hart, Jeffrey A. Technology, Television, and Competition: The Politics of Digital TV, p. 46. Cambridge University Press, 2004. ISBN 0-521-82624-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.