Francesco Basily

Francesco Basily
Základní informace
Narození31. ledna 1767
Loreto
Úmrtí25. března 1850 (ve věku 83 let)
Řím
Žánryopera, duchovní hudba a klasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel, klavírista a kapelník
DětiBasilio Basili
RodičeAndrea Basili
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Basily, psán také Basili nebo Basilj (31. ledna 1767 Loreto, Neapolské království – 25. března 1850 Řím, Italské království) byl italský dirigent a hudební skladatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Francesco Basily se narodil 31. ledna 1767 v Loretu. Jeho otcem byl hudební skladatel Andrea Basili (1705–1777), který mu také poskytl základní hudební vzdělání. Již v sedmi letech hrál veřejně na varhany a zkomponoval svou první mši. Otec zemřel, když bylo Francescovi 10 let. Ve studiu hudby pak pokračoval u hudebního skladatele Giovanni Battisty Borghiho a posléze u Giuseppe Jannaconiho v Římě. 16. října 1783 se stal členem prestižní Akademie sv. Cecilie.

V letech 1786–1789 působil jako kapelník v katedrále ve Folignu a poté v katedrále v Maceratě. V roce 1803 se oženil a 26. května téhož roku získal místo kapelníka v basilice della Casa Santa v rodném Loretu. Tam působil až do roku 1828.

Jako operní skladatel debutoval v roce 1788 na scéně divadla Teatro Valle v Římě operou La bella incognita (Krásná neznámá). Z řady dalších oper největšího úspěchu dosáhla opera Gl'Illinesi na text Felice Romaniho, uvedená v Miláně roku 1819 v divadle Teatro alla Scala.

31. října 1827 byl jmenován cenzorem konzervatoře v Miláně. Staral se o mladé hudebníky. Smutně proslul jako předseda komise, která zamítla přijetí Giuseppe Verdiho na konzervatoř.

Od roku 1837 až do své smrti působil jako sbormistr souboru Cappella Giulia baziliky svatého Petra v Římě.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Duchovní hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Ave Maria Mottetto a 4 voci e organo.
  • Miserere a 4 voci concertato.
  • Miserere a 8 voci con 8 voci di coro.
  • Messa di Requiem (1802).
  • Messa di Requiem a 3 voci.
  • Gran Messa di Requiem a 4 voci.
  • Messa di Requiem (1816) in memoria del suo maestro Giuseppe Jannacconi (1741 – 1816).
  • Regina Coeli, antifona per cori concertati ed orchestra.
  • Justorum animae, Offertorio a 4 voci.
  • Confitebor, dal Salmo CX a 4 voci con grande orchestra.
  • Christus factus est
  • Domine! Salvum fac Imperatorem nostrum (1830)
  • Qui Sedes , per Soprano e Organo concertato.

Opery

[editovat | editovat zdroj]
Gl'illinesi, Milán, 1819
  • La bella incognita, farsa (Řím, 1788, Teatro Valle)
  • La Locandiera, farsa (Řím, 1789, Teatro Valle)
  • Achille all'assedio di Troia, (Florencie, 1797)
  • Il ritorno di Ulisse, drama (libreto G. B. Moniglia, Florencie, 1798)
  • Antigona, drama (libreto Gaetano Rossi, Benátky, 1799 Teatro La Fenice)
  • Conviene adattarsi, farsa (Benátky, 1801)
  • L'unione mal pensata, drama (Benátky, 1801, Teatro Venier)
  • Lo Stravagante ed il dissipatore", drama (libreto G. M. Foppa, Benátky, 1805, Teatro La Fenice)
  • L'Ira d'Achille, drama (libreto di Paolo Pola, spolupráce Adelaide Malanotte, Benátky, 1817 Teatro La Fenice)
  • L'Orfana egiziana, drama (spolupráce Nicola Tacchinardi, Benátky, 1818 Teatro La Fenice)
  • Gl'Illinesi (libreto Felice Romani, Milán, 1819 Teatro alla Scala)
  • Il Califo e la schiava (libreto Felice Romani, Milán, 1819 Teatro alla Scala)
  • Isaura e Ricciardo, opera seria (libreto Cesare Sterbini, Řím, 1820 Teatro Valle)
  • Sansone, třídílná tragédie:
    • Sansone in Tamnata,
    • Sansone in Gaza
    • La caduta del tempio di Dagone

(libreto Andrea Leone Tottola, Neapol, 1824 Teatro San Carlo)

Další skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Sinfonia a piena orchestra sullo stile d'Haydn (1841)
  • La sconfitta degli Assiri, oratorium
  • Arianna e Teseo, kantáta

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Catalogo dei maestri compositori, dei professori di musica e dei socii di onore della Congregazione ed Accademia di Santa Cecilia di Roma…, Roma 1845, p. 39;
  • F. Abbiati: Giuseppe Verdi, Milano 1959

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]