Francesco Onofrio Manfredini

Francesco Onofrio Manfredini
Narození22. června 1684
Pistoia
Úmrtí6. října 1762 (ve věku 78 let)
Pistoia
Povoláníhudební skladatel
DětiVincenzo Manfredini
PříbuzníElisabetta Manfredini-Guarmani[1] (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Francesco Onofrio (Giovanni Romulo) Manfredini (22. června 1684, Pistoia u Florencie – 6. října 1762 tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel pozdního baroka.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Francesco Manfredini jako syn Domenica, pozounisty dómu v Pistoie, pocházel z hudebnické rodiny. Své první hudební vzdělání získal pravděpodobně ve svém rodném městě od kapelníka Sebastiana Cherici. Již jako velmi mladý odešel do Bologne a stal se zde členem chóru a žákem proslavené hudební školy při bazilice San Petronio. Jeho učiteli byli Giuseppe Torelli (Violine), Giacomo Antonio Perti (kontrapunkt a kompozice) a Girolamo Nicolò Laurenti (v letech 1670 – 1765).

Poté získal místo jako houslista v kostele Santo Spirito ve Ferraře, pravděpodobně kvůli dočasnému rozpuštění „cappella musicale“ u San Petronia v roce 1696. Po znovuobnovení orchestru u San Petronia v roce 1703 dostal zde Manfredini místo houslisty (suonatore) a stal se členem vyhlášené „Accademia Filodrammatica“.

Při návštěvě Benátek v roce 1711 se seznámil s knížetem Antoniem I. Grimaldi z Monaka, v jehož službách pak strávil šestnáct let jako kapelník jeho orchestru. Knížeti věnoval v roce 1718 své Concerti Opus 3.

Roku 1727 se Manfredini vrátil do rodné Pistoie, kde byl až do své smrti maestro di cappella (kapelníkem) v katedrále San Filippo.

Manfredini byl ženat s Rosou degli Antonii, s níž měl 11 dětí; pět z nich se narodilo v Monaku. Tři jeho synové byli rovněž hudebníci – houslista Antonio Manfredini, kastrát a skladatel Giuseppe Manfredini (působil snad od roku 1750 v Londýně) a skladatel Vincenzo Manfredini (* 1737; † 1799 v Sankt Petersburgu).

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Manfredini komponoval jako kapelník v Pistoie řadu vokálních skladeb pro kostelní službu, jež existovaly toliko jako manuskripty. Po sporech s duchovenstvem byl Manfredini vykázán a jeho dílo bylo odstraněno z notového archivu; dochovaly se tak pouze skladby vydané tiskem.

Instrumentální hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • 12 Concertini per camera a violini e basso Op. 1 (Bologna, 1704).
  • Triosonate in Corona di dodiie fiori armonici, (Bologna, 1706).
  • 12 Sinfonie da chiesa a 2 violini, viola ad libitum e basso Op. 2 (Bologna, 1709).
  • Concerto con una o due trombe (1711).
  • 12 Concerti Op. 3 (Bologna, 1718).
    (Nr. 12 je známý vánoční koncert.)
  • Sechs Sonate per due violini e b.c. (posthum London, 1764).
  • Concerto a violino solo e orchestra.
  • Concerto con una o due trombe, 1711, I-Bsp.
  • Concerto, violino solo, 2 violini, viola, violoncello, hpd, GB-Mp.
  • řada koncertů pro rozmanitá obsazení

Oratoria (hudba ztracena) a ostatní vokální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • San Filippo Neri trionfante nelle grotte di San Sebastiano di Roma, Libretto : Giambattista Neri, (Bologna, 1719 und Pistoia, 1725).
  • Tomaso Moro, G. B. Neri, (Bologna, ca 1720 a Pistoia, 1727).
  • La profezia d'Eliseo nell'assedio di Samaria, G. B. Neri, (Pistoia, 1725).
  • Salomone, assicurato nel soglio, Libretto : D. Canavese, (Pistoia, 1725).
  • Discacciamento d'Adamo e d'Eva dal Paradiso terrestre, (Pistoia, 1726).
  • Il sacrifizio di Gefte, G. B. Neri, (Pistoia, 1728).
  • Il core umano combattuto da due amori, divino e profano, G. B. Neri (Pistoia, 1729).
  • Golia ucciso da Davidde, (Pistoia, 1734).
  • kantáta (cantata sacra) Il doppio sacrifizio del Calvario (Pistoia, 1725)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2024-09-27].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • G. Rospigliosi: "Notizie dei maestri e artisti di musica pistoiesi", Pistoia, 1878.
  • U. Pineschi: cisazioni biografiche su Francesco Manfredini in: Bolletino storico pistoiese, 3rd ser., iii (1968), :5–6 .
  • Georges Favre, "Un prince mélomane au XVIIIe siècle: la vie musicale à la cour d'Antoine Ier, Prince de Monaco (1661–1731)", evue de Musicologie, lvii (1971), pp. 134–49.
  • Jean Grundy Fanelli, "The Manfredini Family of Musicians of Pistoia, 1684–1803", in : Studi musicali, 26 (1997), pp. 187–232.
  • Jean Grundy Fanelli, "A Chronology of Operas, Oratorios, Operettas, Cantatas and Miscellaneous Stage Works with Music performed in Pistoia 1606–1943", Bologna, 1998.
  • L. Fagni, "Vicende della vita pistoiese di Francesco Manfredini", 1724–1762, diss., Università di Firenze, 1967.
  • Anne Schoedelin "The Concerted Mass at San Petronio in Bologna, ca. 1660–1730: a Documentary and Analytical Study", diss., University of Illinois, 1967.
  • F. Gierling, Francesco Manfredini, in : Die Musik in Geschichte und Gegenwart, vol. VIII, Friedrich Blume, Ludwig Finscher ed., Kassel, 1960, coll. 1579–80.
  • M. Taslbot:Francesco Manfredini, in : The New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. XI, Macmillan, London, 1980, p. 615.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]