Francesco Trevisani | |
---|---|
Autoportrét (kolem 1701) | |
Narození | 9. dubna 1656 Capodistria Benátská republika |
Úmrtí | 30. července 1746 (ve věku 90 let) Řím Papežský stát |
Národnost | Ital |
Vzdělání | ateliér Antonia Zanchiho a Josefa Heintze ml. |
Povolání | malíř obrazů a fresek |
Příbuzní | Angelo Trevisani (sourozenec) |
Významná díla | Apollo a Dafné |
Ovlivněný | Carlo Maratta |
Vliv na | Antonín Kern |
Ocenění | člen římské akademie výtvarných umění |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Francesco Trevisani (9. dubna 1656 Capodistria – 30. července 1746 Řím) byl italský malíř, jeden z hlavních představitelů benátského a později římského barokního figuralismu, který v pozdních dílech dospěl až k stylovému výrazu rokoka.
Narodil se v rodině architekta Antonia Trevisaniho, od něhož se naučil základy kresby a kompozice. Poté studoval v Benátkách u Antonia Zanchiho a Josefa Heintze mladšího. Později přesídlil do Říma, kde byli jeho mecenáši různí preláti, nejprve kardinál Pietro Ottoboni. Stylem malby jej ovlivnil Carlo Maratta, jak je patrné například z fresek v chrámu San Silvestro in Capite (1695–1696). Pracoval po boku Giuseppe Chiariho a Ludovica Gimignaniho. V Římě byl také chráněncem kardinála Chigiho, který mu zdal několik významných děl a doporučil ho papeži Klementovi XI. Na papežovu objednávku maloval fresky proroků v Lateránské bazilice v Římě a fresky v kupoli katedrály v Urbinu, kde vytvořil alegorie čtyř světových stran. Vévoda z Modeny mu zadal kopírování obrazů Correggia a Parmigianina. Další obrazy maloval v Brunšviku, Madridu, Mnichově, Stockholmu a ve Vídni.
Marattův vliv se projevil také v karikaturách z křestní kaple Svatopetrské baziliky v Římě, v oválném poli s prorokem Baruchem v Lateránské bazilice a ve Smrti svatého Josefa v jezuitském kostele sv. Ignáce v Římě. Dále Trevisani namaloval výjevy ze Života blahoslavené Lucie z Narni v kostele v Narni (1714–15). Obrovský oltářní obraz Panny Marie se sv. Antonínem dodal do mariánské baziliky královského paláce Mafra v Portugalsku.
V roce 1712 se stal členem římské akademie Arkadie. Mezi jeho žáky patřil Francesco Civalli z Perugie, Ludovico Mazzanti a Giovanni Battista Bruglii.[1]