František Xaver Brixi

František Xaver Brixi
Základní informace
Narození2. ledna 1732
Praha-Staré Město
České královstvíČeské království České království
Úmrtí14. října 1771 (ve věku 39 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Příčina úmrtítuberkulóza
Povoláníhudební skladatel
Nástrojevarhany
RodičeŠimon Brixi
PříbuzníJeroným Brixi (bratranec)
Jan Josef Brixi (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Brixi (2. ledna 1732 Praha-Staré Město[1] – 14. října 1771 Praha) byl český hudební skladatel, který patří mezi nejvýznamnější české skladatele působící v 18. století v českých zemích. Stylově se svou tvorbou řadí k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Svými kompozičními postupy velmi ovlivnil své současníky. V českých zemích a mnoha zemích Evropy patřily Brixiho skladby po celou druhou polovinu 18. století k nejhranějším.

Život

[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě existuje jen málo archivních dokumentů a spolehlivých informací, nedochoval se ani jeho portrét.

Byl synem proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693–1735) a jeho ženy Barbory rozené Fialkové, dcery bohatého měšťana v Benátkách nad Jizerou. Hudbu provozovali i jeho strýc a bratranec.[2] Z matčiny strany byli spřízněni s hudební rodinou Bendů.[3]

František Xaver Brixi se narodil 2. ledna 1732 v Praze, podle křestní knihy kostela Nejsvětější Trojice dostal jméno František Vojtěch Emanuel Brixi.[4][5] Otec zemřel v roce 1735 a matka se musela postarat o tři děti.[6]

Mezi lety 1744–1748 studoval na hudebně zaměřeném piaristickém gymnáziu v Kosmonosech, kde se ho ujal kněz Václav Kalous.[7][8][6] Po ukončení studia působil v několika pražských chrámech jako varhaník (například v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, předtím u sv. Havla na Starém Městě a v dnes již zaniklém kostele Panny Marie Na louži, který stával na dnešním Mariánském náměstí).[5][9] Mezi uznávané skladatele se zařadil velmi záhy, o čemž svědčí četné skladby, prováděné v letech 1758–1771 na každoročních svatojánských slavnostech, pořádaných na lodích poblíž Karlova mostu. Dá se říci, že coby hudební skladatel v Českých zemích ve své době zcela dominoval.

Počátkem roku 1759 se stal kapelníkem katedrály sv. Víta.[6][10] Tuto, v tehdejších dobách snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do své smrti. Protože jeho předchůdce ve funkci, kapelník a skladatel Jan František Novák (1697–1771) byl ještě naživu – penzionován byl ze zdravotních důvodů – a Novákova penze odčerpávala z Brixiho platu mandatorně 100 zlatých ročně, Brixi rozdíl dorovnával účinkováním v kostele benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Pro toto místo vznikly proslulé Brixiho koncerty pro varhany a orchestr.[5][6] S touto významnou funkcí byla spojena řada povinností. Pro různé církevní obřady a slavnosti psal nové skladby, dohlížel na členy chrámového sboru a vyučoval je hudbě.

Ve volných chvílích navštěvoval benediktinský klášter v Břevnově a opatu Bedřichu Grundmannovi v roce 1765 věnoval slavnostní kantátu Corona dignitatis senectus k padesátému výročí řádových slibů.[9][11] Po dlouhá léta udržoval přátelské styky s členy kanonie Křižovníků s červeným srdcem na Starém Městě, pro které napsal k různým slavnostem a výročím řadu skladeb. V roce 1767 složil na oslavu probošta operetu Ad sanctam crucem majorem triplicis crucis praepositus.[12][13]

Brixiho umělecký věhlas pronikl velmi brzy i do zahraničí. V Polsku, Rakousku i na západě Německa patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejhranějším autorům chrámové hudby. Mnichovští jezuité od něho několik let objednávali hudbu k duchovním dramatům. 167 jeho děl je dodnes v opisech zachováno v klášteře cisterciáků v Ottobeurenu.[5][8]

Na rozdíl od mnoha českých hudebníků a skladatelů té doby Brixi nikdy neopustil Čechy. Téměř celý život prožil v Praze, v posledních letech bydlel v dnešní Thunovské ulici na Malé Straně. Nebyl ženatý a neměl děti. Zemřel poměrně mlád, patrně na tuberkulózu v Nemocnici u milosrdných bratří na Františku. Jeho ostatky spočinuly na nemocničním hřbitově u kostela sv. Šimona a Judy.[14][5][6]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli žil ještě v době baroka, jeho hudba je předzvěstí hudebního klasicismu – v jeho skladbách se objevují nové prvky: projasněnost výrazu, svěží rytmické cítění a promyšlenost stavby, tedy postupy typické pro klasicistní hudbu. V tom také tkví jeho největší objevitelský přínos a význam. Brixi hojně uplatňoval synkopy a trioly a stálým kombinováním nejrůznějších rytmických útvarů, nepravidelnostmi a přesahy se vyhýbal jednotvárnosti, do které upadalo mnoho jeho současníků. Ty převyšoval i složitější harmonií a pestrostí formálního členění. Jako jeden z prvních v Čechách ovládl umění kontrapunktu a patřilo mu v tomto směru první místo. Jeho umění polyfonie dokazují skladby Vesperae de Confessore z C (VI D 94) nebo Missa quadramesimalis in a minore (III F 38), z drobných prací pak moteto Scapulis suis (III F 63).[15]

Jeho skladby jsou plny vnitřního napětí, které jim dodával důrazem na hudební výraz skladby, což v té době rozhodně nebylo běžné. Vytvořil si vlastní individuální styl, charakterizovaný živým rytmem a často neobvyklou melodií, v níž byly patrné stopy lidové hudby.[16] Jedna část jeho díla, především velké chrámové skladby jako dvouvěté mše, se vyznačuje okázalostí, vášnivými rytmy, patetickým a dramatickým projevem. Drobnější skladby jsou klidnější, prosté až intimní, s poetickým vyzněním. Nové pojetí dal také svým skladbám vánočním, které oživil svěžími rytmy a motivy lidových koled. Příkladem jsou skladby Resurrexit, Dona nebo Missa pastoralis (in D, III F 48).[17] Brixi byl jedním z prvních skladatelů v Čechách, kteří psali tehdy módní árie. Většinou jsou podle vzoru neapolské opery, pro sopránový hlas s doprovodem smyčcových nástrojů a varhan.[18]

Patřil mezi nejoblíbenější skladatele v Čechách, jeho hudba byla srozumitelná i lidovým vrstvám.[19] Specifickou oblastí Brixiho tvorby jsou litanie na české texty, které se v církevní hudbě té doby objevovaly velmi zřídka. Patří sem Litanie o sv. Janu Nepomuckém, která vznikla v posledních letech skladatelova života.[20]

Brixi za svůj život zkomponoval více než 400 skladeb. Jedná se převážně o církevní hudbu (přes sto mší a dalších téměř 300 skladeb včetně oratorií, smutečních mší, litanií, varhanních skladeb, koncertů ad.). Při velkém množství skladeb je jejich úroveň rozdílná. Dobovým úkazem je nadměrná šíře a délka řady skladeb.

Psal i světské skladby komorní i symfonické, z nichž se však dochovaly jen zlomky. Světské a nástrojové skladby Brixiho tvoří 5 koncertů pro varhany nebo klavicembalo s doprovodem orchestru, pravděpodobně 2 flétnové koncerty, 1 koncert pro dvě flétny s doprovodem orchestru, 3 symfonie (např. Bitevní Sinfonie, Sinfonia in D), několik partit pro dechové nástroje, skladby pro klavicembalo (suita z r. 1758, programní skladba La Bataille, 1757), preludia, fugy a partity pro varhany.[3]

Svůj smysl pro humor přenesl do žertovné čtyřhlasé vokální fugy s názvem Das Katzengeschrey, ve které napodoboval kočičí hlasy. Je také autorem hudby k burleskám Bernardon die Gouvernante (Bernardon guvernantkou) o opilé guvernantce a Der Prahler ohne Geld (Náfuka bez peněz), inscenovaným po­prvé v pražském Divadle v Kotcích na počátku šedesátých let 18. stol.[12] Složil dvě komické opery s latinskými texty, které byly určeny pro školní představení: Erat unum cantor bonus (parodie dobových způsobů výuky zpěvu) a Luridi Scholares (ukázka nevhodné metody výuky žáků).[8][21]

Jeho díla lze nalézt téměř v každé chrámové či zámecké sbírce historických hudebnin v České republice a nachází se i v mnoha zahraničních fondech. Dochovala se většinou jen v opisech. Jediná partitura psaná vlastní rukou je mše k Panně Marii mladoboleslavské z roku 1771.[6]

Nejvýznamnější skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Missa integra D Dur
  • Opus patheticum de septem doloribus Beatae Mariae Virginis
  • Concerto in D major
  • Judas Iscariothes – Oratorium pro die sacro Parasceves
  • Missa solemnis D dur – mše pro sóla, sbor, orchestr a varhany
  • Litanie de seto Benedieto
  • Confiteor Tibi Domine
  • Sinfonia in D
  • Bitevní sinfonie
  • Fuga in A minor
  • Pastoral in C major
  • Preludium C Dur
  • Regina coeli
  • Corona stellarum duodecim Beatae Mariae Virginis (obnovená premiéra 8.10.2011 v kostele na Karlově, Praha 2 – sbor Fénix)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ KAMPER, Otakar. Fr.X.Brixy - K dějinám českého baroka hudebního. Praha: Mojmír Urbánek, 1926. (Knihovna Dalibora). str. 11, 41 - Dostupné online. S. 42. Dále jen Kamper. 
  3. ↑ a b ČANČÍKOVÁ, Marie. František Xaver Brixi - Kyrie et Gloria in G [online]. Praha: UK, pedagogická fakulta, katedra hudební výchovy, 2008 [cit. 2020-11-10]. Diplomová práce. [18. století František Xaver Brixi - Univerzita Karlovais.cuni.cz › webapps › zzp › download Dostupné online]. 
  4. ↑ HANUŠ, Radek. František Xaver Brixi: Fundamento pro organo. 2011 [cit. 2020-11-09]. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta. Vedoucí práce Barbara Maria Willi. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d e TRUNDOVÁ, Eva. František Xaver Brixi: Missa S[ancti] Benedicti Abb[atis] (Kyrie, Gloria). Edice a analýza [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2018 [cit. 2020-11-10]. S. 4–10. Bakalářská práce. [František Xaver Brixi: Missa S[ancti] Benedicti Abb[atis] (Kyrie, Gloria). Edice a analýza Dostupné online]. 
  6. ↑ a b c d e f CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum-INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola František Xaver Brixi, s. 84–97. 
  7. ↑ Kamper, str. 47
  8. ↑ a b c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Jan Řehounek: František Xaver Brixi – 280. výročí narození. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Brixi, František Xaver – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kamper, str. 49
  11. ↑ Kamper, str. 50
  12. ↑ a b Brixi, František Xaver – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kamper, str. 51
  14. ↑ Kamper, str. 120
  15. ↑ Kamper, str. 98
  16. ↑ Kamper, str. 56
  17. ↑ Kamper, str. 83
  18. ↑ Kamper, str. 92
  19. ↑ CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum-INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola František Xaver Brixi, s. 84–97. 
  20. ↑ Kamper, str. 100
  21. ↑ Kamper, str.107– 112

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]