František Šmahel

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., dr. h. c. mult.
František Šmahel (2024)
František Šmahel (2024)
Narození17. srpna 1934
Trhová Kamenice
Úmrtí5. ledna 2025 (ve věku 90 let)
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Univerzita Karlova
Oborynástup Lucemburků na český trůn, husitství a česká reformace
OceněníMax Planck Research Award (1990)
Čestné občanství města Tábora (1992)
čestný doktor
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Šmahel (17. srpna 1934 Trhová Kamenice – 5. ledna 2025[1]) byl český historik–medievista, který se zabýval dějinami pozdního středověku, zvláště počátky české reformace, dějinami humanismu, dějinami Univerzity Karlovy a pozdně středověkou filosofií.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na Reálném gymnáziu v Chrudimi roku 1953 pracoval František Šmahel jako horník na dole Jan Šverma v Ostravě. V letech 1954–1959 vystudoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1963 byl ředitelem Městského muzea v Litvínově. Roku 1963 získal doktorát a roku 1965 titul CSc na FF UK a v letech 1964–1974 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. V letech 1974–1979 pracoval jako řidič tramvaje v Praze,[2] v letech 1980–1989 jako historik v Museu husitského revolučního hnutí v Táboře. Roku 1990 získal titul DrSc a v letech 1990–1998 byl ředitelem Historického ústavu ČSAV (AV ČR). V roce 1991 se habilitoval pro obor starších českých dějin a v letech 1993–1998 byl vedoucím semináře českých středověkých dějin na FF UK. Roku 1995 byl jmenován profesorem. V letech 1998–2004 působil jako ředitel Centra medievistických studií, od roku 2004 jako zástupce ředitele.

Zemřel 5. ledna 2025.[3]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Monografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří z Poděbrad 1464–1964, Poděbrady, Výstavnictví 1964 (též ang., fr., něm. a ruská mutace)
  • Jeroným Pražský. Život revolučního intelektuála, Praha, Melantrich 1966
  • Podjebrad Gyorgy, Budapest, Akadémiai Kiadó 1967
  • Jan Žižka z Trocnova, Praha, Melantrich 1969
  • Idea národa v husitských Čechách, České Budějovice, Růže 1972, 2. doplněné vyd. Praha, Argo 2000, německy Hannover 2002
  • La révolution hussite, une anomalie historique, Paris, PUF 1985
  • Husův proces v Kostnici, Praha, Melantrich 1989 (Slovo k historii 18)
  • (s kolektivem autorů) Dějiny Tábora I, České Budějovice, Jihočeské nakladatelství 1989–1990
  • Husitská revoluce I–IV, Praha, Historický ústav 1993, 2. vyd. Praha, Karolinum 1995–1996
  • Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha, Lidové noviny 2001
  • Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378, Praha, Argo 2006
  • Die Prager Universität im Mittelalter. Gesammelte Aufsätze / The Charles University in the Middle Ages. Selected Studies, (Education and Society in the Middle Ages and Renaissance 28), Leiden-Boston, Brill 2007
  • Nahlédnutí do středověku. Mluva písma a četba obrazů. Karolinum 2017, vázaná, 392 s., ISBN 9788024636290
  • Uprostřed Evropy, Karolinum 2022, 630s., ISBN 978-80-246-4614-5[4]

Příspěvky v monografiích (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Příruční slovník naučný I-IV, Praha, Academia 1961–1967 (109 hesel)
  • Renesance a humanismus, Praha 1964, španělsky El Renacimiento, La Habana 1966 (Encyclopedia popular 33)
  • Stručné dějiny University Karlovy, Praha 1964, s. 44–105; též ruská verze, Praha 1965
  • Atlas československých dějin, Praha, Academia 1965 (mapy 7f a 8j)
  • Wissenswertes über die Tschechoslowakei, Praha, Orbis 1967, s. 16–25
  • Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé Hory. Uspořádal F. Š. Praha 1970
  • Dějiny středověku II, Praha, SPN 1968, s. 132–233
  • Historické události. Evropa. Datová příručka (anonymní spoluautorství na díle M. Hrocha), Praha, Mladá fronta 1977, . 41–105; slovenské vydání Európa – historické události, Bratislava, Smena 1985, s. 44–120
  • Antika a česká kultura (anon. spoluautorství a redakce II. hlavy), Praha, Academia 1978, s. 109–126 a 523–527
  • Přehled dějin Československa I-l, Praha, Academia 1980, s. 419–520, 531–560
  • Lexikon des Mittelalters VI-IX, München-Zürich, Artemis & Winkler Vertlag 1993–1998, (14 hesel)
  • České a československé dějiny I, Praha, Fortuna 1991,s. 41-56; II, Praha, Fortuna 1991, s. 111–119
  • Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/48 - 1622, Praha, Karolinum 1995, s. 101–133; angl. překlad History of Charles University I (1348–1802), Praha 2001, s. 93–122
  • Dictionnaire encyclopédique du Moyen Âge 1. A à K, Paris 1997, s. 757,. 2. L à Z, Paris 1997, s. 1480–1481
  • František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. K vydání připravil F. Š. za spolupráce Evy Doležalové, Praha, Historický ústav 1999, s. 11–12
  • Geist, Gesellschaft, Kirche im 13.- 16. Jahrhundert. Hrsgb. von F. Š. Praha 1999 (Colloquia mediaevalia Pragenisa 1), s. 7–8
  • Historický atlas měst České republiky, svazek č. 7 – Tábor, Praha 1999, část Husitský Tábor v úvodu, dále podklady map. č. 23–26
  • Člověk českého středověku. Edd. Martin Nodl a F. Š. Praha, Argo 2002, s. 9–24
  • Učenci očima kolegů a žáků. Uspořádal F. Š., Praha, Academia, 2004, s. 5–6

Kompletní bibliografie Františka Šmahela viz databáze Bibliografie dějin Českých zemí (viz →Externí odkazy).

Členství v domácích vědeckých orgánech (ve výběru)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1990–2000 vedoucí redaktor Českého časopisu historického
  • 1991–1992 člen Koordinační rady vlády ČR pro vědu a výzkum / místopředseda Grantové agentury AV ČR
  • 1993–1994 místopředseda vědecké rady AV ČR, dále její člen, od 2001 předseda
  • 1993–1999 člen Komise pro vědecké hodnosti
  • od 1995 člen Vědecké rady Univerzity Karlovy
  • 1998–2006 člen Akreditační komise vlády ČR

Významná uznání a pocty

[editovat | editovat zdroj]
  • 1983 pozvání k přednáškám a bronzová medaile Collège de France (Paříž)
  • 1990 Max Planck Research Award
  • 1993 Otto von Freising Gastprofessur, Katolické univerzita Eichstätt
  • 1994 badatelská cena nadace Historisches Kolleg München a členství v Collegium Carolinum, Mnichov
  • 1995 výroční cena Akademie věd ČR za knihu Husitská revoluce I-IV
  • od 1995 člen Učené společnosti ČR, v letech 1992–2004 předseda[5]
  • 1996 Hans-Sigfrid-Preis Univerzity v Bernu; zvolen čestným členem American Historical Association
  • 1997 dopisující člen Royal Historical Society a British Academy
  • 1998 medaile Františka Palackého AV ČR
  • 2002 Státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně; Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně
  • 2003 člen Monumenta Germaniae Historica
  • 2004 Stříbrná medaile Univerzity Karlovy; Cena Františka Palackého UP v Olomouci; Čestný člen Sdružení českých historiků
  • 2005 Praemium Bohemiae
  • 2006 Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně; členem European Academy of Sciences and Arts; doktorát honoris causa Univerzity Hradec Králové
  • 2008 Medaile Učené společnosti ČR za mimořádnou vědeckou činnost v oblasti českých dějin v evropském kontextu[5]
  • 2013 Národní cena vlády Česká hlava[2]
  • 2017 Cena Neuron za přínos světové vědě za rok 2017 - společenské vědy[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Včera ve věku 90 let zemřel historik František Šmahel. Deník N [online]. 2025-01-06 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c KARLÍK, Tomáš. Zemřel historik Šmahel, znalec Lucemburků, husitství či reformace. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zemřel historik František Šmahel. Novinky.cz [online]. 2025-01-06 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Uprostřed Evropy měly české země velké dějiny, říká historik Šmahel. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Ve věku 90 let zemřel historik František Šmahel. www.learned.cz [online]. Učená společnost České republiky, 2025-01-06 [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.). Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1451–1452, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Národní ceny vlády Česká hlava
2002–2009
Karel Smetana / Jiří Labský (2002) • Zdeněk Herman (2003) • Jaroslav Němec (2004) • Armin Delong (2005) • Jaroslav Kurzweil (2006) • Antonín Holý (2007) • Pavel Hobza (2008) • Josef Koutecký (2009)
2010–2019
Jan Svoboda (2010) • Petr Widimský (2011) • Pavel Klener (2012) • František Šmahel (2013) • Emil Paleček (2014) • Martin Hilský (2015) • Jiří Forejt (2016) • Petr Sommer (2017) • Jaroslav Doležel (2018) • Miroslav Bárta (2019)
od 2020
Václav Hořejší (2020) • Vladimír Kučera (2021) • Petr Pyšek (2022) • Zuzana Moťovská (2023) • Tomáš Jungwirth (2024)