Franz Haller von Hallerstein
| Franz hrabě Haller von Hallerstein (Hallerkeö) | |
|---|---|
 Chorvatský bán a c. k. generálmajor Franz Haller von Hallerstein (1844, litografie, Josef Kriehuber) | |
| Chorvatský bán | |
| Ve funkci: 1842 – 1845 | |
| Předchůdce | Juraj Haulík |
| Nástupce | Juraj Haulík |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | generál jízdy (1859), polní podmaršál 1848, generálmajor 1842 |
| Narození | 24. března 1796 Sânpaul |
| Úmrtí | 5. března 1875 (ve věku 78 let) Vídeň |
| Profese | politik |
| Commons | Franz Haller von Hallerkeö |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František hrabě Haller z Hallersteinu (německy Franz Graf Haller von Hallerstein, maďarsky Hallerkeöi gróf Haller Ferenc, chorvatsky Franjo Haller grof od Hallerkeöa) (24. března 1796 Sânpaul (dnes Rumunsko) – 5. března 1875 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakouský generál. Do rakouské armády vstoupil již na konci napoleonských válek, poté sloužil u různých husarských pluků, zastával také funkce u císařského dvora ve Vídni. V letech 1842–1845 byl bánem v Chorvatsku, později během revoluce v roce 1848 bojoval v Itálii. Aktivní službu završil v letech 1856–1859 jako zastupující vrchní velitel v Uhrách. V armádě dosáhl hodnosti generála jízdy (1859) a o rok později odešel do penze. Poté byl jmenován členem Panské sněmovny (1861) a nakonec obdržel Řád zlatého rouna (1869).[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny, která byla v jedné linii dlouhodobě usazena v Uhrách (maďarský predikát Hallerkeö je ekvivalentem německého výrazu Hallerstein).[2] Jeho rodištěm byl zámek Sânpaul (Kerelöszentpál v Sedmihradsku, dnes Rumunsko). Narodil se jako nejmladší ze tří synů hraběte Josefa Hallera (1753–1812), c. k. komořího a vrchního župana v Kluži, a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Koháryové (1761–1812).[3][4] Původně studoval práva, ale již v roce 1813 jako kadet vstoupil do armády, bojoval v bitvě u Lipska, ještě téhož roku byl povýšen na podporučíka. V roce 1821 byl jmenován c. k. komořím[5] a v roce 1823 byl povýšen na rytmistra. V letech 1826–1830 byl osobním pobočníkem a komorníkem uherského palatina arcivévody Josefa. V roce 1830 byl povýšen na majora a sloužil u 9. husarského pluku v Pardubicích.[6] V roce 1833 získal hodnost podplukovníka a byl přidělen k 5. husarskému pluku v Itálii.[7] Jako plukovník (1835) byl poté velitelem 6. husarského pluku se sídlem štábu ve Slavkově.[8][9] V roce 1837 byl přeložen do Vídně, kde působil jako důstojník uherské královské gardy.[10]
V říjnu 1842 byl jmenován do funkce chorvatského bána a téhož roku byl povýšen do hodnosti generálmajora. V Chorvatsku byl pověřen maďarizací, potlačoval národnostní projevy a v rámci Metternichovy politiky zpřísnil cenzuru. Na druhou stranu na zasedání uherského zemského sněmu v letech 1843–1844 hájil zájmy Chorvatska v rámci Uherského království, v roce 1845 finančně podpořil činnost Chorvatského národního divadla. V červenci 1845 nechal vojensky potlačit protesty v Záhřebu, došlo ke krveprolití a obětem na životech. I když není potvrzeno, že by byl za střelbu do demonstrantů osobně zodpovědný, v listopadu téhož roku na funkci bána rezignoval.[11][12]
V letech 1846–1847 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Ludvíka Viktora, nejmladšího bratra císaře Františka Josefa. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii[13] a v roce 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Krátce působil jako velitel pevnosti Peschiera.[14] V roce 1850 odešel do výslužby, ale v roce 1856 byl reaktivován jako zástupce uherského místodržitele arcivévody Albrechta.[15] V roce 1859 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1860 byl znovu penzionován.[16] V letech 1865–1867 byl pověřen vedením sedmihradské dvorské kanceláře a nakonec od roku 1867 zastával čestnou hodnost kapitána uherské královské gardy.[17]
Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni 5. března 1875 ve věku nedožitých 79 let, pohřben byl na hřbitově ve svém rodišti v Sânpaul.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako chorvatský bán byl v roce 1842 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[18] V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Za zásluhy obdržel také několik vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Řádu železné koruny I. třídy a komandérem Leopoldova řádu. Od zahraničních panovníků získal saský Civilní záslužný řád a rytířský kříž sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara. Získal čestné občanství v Budapešti a byl čestným majitelem husarského pluku č. 12.[19] V roce 1869 byl dekorován Řádem zlatého rouna.[20][21]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896; s. 799 (heslo Haller von Hallerstein)
- ↑ Rodina Haller von Hallerstein in: Deutsche Biographie dostupné online
- ↑ Franz Haller von Hallerstein na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Koháryů dostupné online
- ↑ Hof- und Staats- Handbuch des österreichischen Kaiserthums, Vídeň, 1827; s. 84 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1833; s. 333 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1834; s. 304 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1836; s. 334 dostupné online
- ↑ Seznam velitelů husarského pluku č. 6 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1841; s. 107 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Franz Haller in: Hrvatska enckiklopedija dostupné online
- ↑ Franz Haller in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1850; s. 47 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1858; s. 95 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Hallera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 63 dostupné online
- ↑ Seznam velitelů uherské královské gardy in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 55 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 78 dostupné online
- ↑ Přehled titulů a ocenění Franze Hallera in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1868, Vídeň, 1868; s. 10, 159 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1875; s. 332 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 52 dostupné online
