Frederick Richards

Velkoadmirál Sir Frederick Richards
Portrét z přelomu 19. a 20. století ve sbírkách Národního námořního muzea v Greenwichi
Portrét z přelomu 19. a 20. století ve sbírkách Národního námořního muzea v Greenwichi
První námořní lord
Ve funkci:
1. listopadu 1893 – 19. srpna 1899
PředchůdceSir Anthony Hoskins
NástupceLord Walter Kerr
Narození30. listopadu 1833
Hrabství Wexford
Úmrtí28. září 1912 (ve věku 78 let)
Horton Court
Profesevoják
OceněníŘád lázně
CommonsFrederick Richards (admiral)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Frederick Richards (30. listopadu 1833, Ballyhally, Irsko – 28. září 1912, Horton Court, Gloucestershire, Anglie) byl britský admirál. V Royal Navy sloužil od roku 1848, zúčastnil se válek v koloniích, později zastával velitelské posty v různých částech britské koloniální říše. V letech 1893–1899 zastával funkci prvního námořního lorda a v roce 1898 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Irska, narodil se jako mladší syn kapitána Edwina Richardse (1791–1866). Po studiu na námořní škole vstoupil do Royal Navy v roce 1848 jako kadet. Nejprve sloužil v Tichém oceánu a u břehů Austrálie, poté se zúčastnil druhé opiové války a v roce 1866 dosáhl hodnosti kapitána. Sloužil u břehů Indie a od roku 1873 velel bitevní lodi HMS Devastation, jednomu z prvních válečných plavidel bez plachet s parním pohonem. S touto lodí byl v roce 1874 převelen do Středozemního moře, později se byl jmenován komodorem (1878) a velel u břehů západní Afriky a na Mysu Dobré naděje. V roce 1879 významně přispěl k vítězství ve válce proti Zulům, načež byl jmenován námořním pobočníkem královny Viktorie a obdržel Řád lázně (1879). Později se zúčastnil první búrské války a v roce 1881 byl jako nositel rytířského kříže Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu s titulem Sir.

V roce 1882 byl povýšen do hodnosti kontradmirála, téhož roku byl jmenován čtvrtým námořním lordem (Junior Naval Lord). V letech 1885–1888 byl vrchním velitelem u břehů Indie (East Indies Station) a v této funkci zasáhl do třetí války s Barmou. Po návratu do Anglie byl pověřen prošetřením rozmístěním lodí Royal Navy a jejich možnostem čelit útoku dvou námořních mocností (tzv. standard dvou sil a navazující zákon o námořní obraně z roku 1889). V roce 1888 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1890–1892 zastával funkci vrchního velitele u břehů Číny (China Station). V červnu 1892 byl jmenován druhým námořním lordem a v roce 1893 dosáhl hodnosti admirála. Nakonec v letech 1893–1899 zastával funkci prvního námořního lorda. V této době prosazoval zvýšené aktivity v námořním zbrojení a výstavbě nových bitevních lodí i za cenu vysokých nákladů. Zatímco s liberálním premiérem Gladstonem se kvůli financování Royal Navy dostal do sporu, následující premiéři hrabě Rosebery a markýz Salisbury jeho úsilí podporovali. V roce 1895 obdržel velkokříž Řádu lázně a v roce 1898 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet)[1]. V roce 1899 odešel do výslužby.

V roce 1866 se oženil s Lucy Fayle Brooke (1818–1880), dědičkou Fitzherberta Brooke. Součástí jejího dědictví byl zámek Horton Court v hrabství Gloucestershire, který admirál Richards nechal v roce 1884 přestavět a později se zde trvale usadil.

Po admirálu Richardsovi bylo pojmenováno město Richards Bay v dnešní Jihoafrické republice, zřízené původně jako provizorní přístav během britsko-zulské války v roce 1879.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Služební postup admirála Fredericka Richardse dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; London, 2002 ISBN 0-85052-835-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]