Frivolitkovaná krajka

Límec z frivolitkové krajky (asi z roku 1870)
Člunková frivolitka (z roku 2021)

Základem frivolitkované krajky je jednoduchý obyčejný uzel. Při jeho vázání na botě je možné si všimnout, že když nechá-li se jedna tkaničku napnutá, druhá se okolo ní omotá. Takový uzel se potom dá udělat dvěma způsoby. Záleží na způsobu vedení druhé tkaničky - jestli jde nad první,nebo pod první tkaničkou. Dva takové uzlíky vedle sebe tvoří frivolitkový uzlík.

Za její původ se často udává Orient.[1] Podle některých znalců vznikla její evropská verze v 16. století z dubrovnické krajky[2] tvořené z gimpy uzlíkovou technikou.[3]

Byla velmi oblíbená pro svoji zdobnost a relativní jednoduchost. Nyní je to již skoro zapomenuté umění, které se opět pomalu rozvíjí díky několika časopisům.

Tvoří se z ní nádherné dečky, lemování ubrusů, oblečení nebo aplikace a šperky.

Výhodou je, že tato ruční práce zabere málo místa a dá se tak vzít skoro všude.

Jsou dva způsoby jak tuto krajku tvořit. Od toho se také liší pomůcky pro výrobu.[1]

Krajka tvořená s pomocí jehly

[editovat | editovat zdroj]
Vázání s pomocí jehly

Tento způsob se používá převážně v Americe.

Principem je, že uzlíky se váží na jehle a po vytvoření množství uzlíků ze vzoru se jimi protáhne nit navlečená na jehle. Předpokadem je dostatečně dlouhá jehla, která je po celé délce stejně silná.[4]

Technika vypadá jednodušeji, než druhá uvedená a je možné se ji snáz naučit. V Česku je však obtížné sehnat jehlu, se kterou se dá takto pracovat. V českých podmínkách je možné speciální jehlu na frivolitkování nahradit jehlou na navlékání korálků č. 9.

Krajka tvořená pomocí člunku

[editovat | editovat zdroj]
Frivolitkový člunek

V Evropě se používá na vázání krajky frivolitkový člunek. Je několik variant podle složitosti krajky.

Nejjednoušší varianta je použití člunku a klubíčka. Tvoří se s ní jednoduché krajky složené ze slziček, oválků a kroužků, propojené jednoduchou nití.

Další varianta je použití dvou člunků - při složitější krajce, kdy se na propojovací nit také váží uzlíky. Tato technika vypadá složitěji. Jedna ruka napíná nit a druhá pohybuje s člunkem, kterým se váží uzlíky.

Odkazy na české stránky o frivolitce

[editovat | editovat zdroj]

Frivolitka.cz
gord.gringo.cz [5]

Literaatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Caulfeild:The Dictionary of Needlework, L.Upscott Gill 1882, digit. 2009, str. 476-489

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Rukodělný blog: Naučte se.... Frivolitky na jehle [online]. Úterý 19. února 2013 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ragusa Lace [online]. Academic, 2024 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Caulfeild:The Dictionary of Needlework, L.Upscott Gill 1882, digit. 2009, str. 476
  4. ↑ SCHMOCKOVÁ, Jindřiška. Frivolitkování jehlou. 1. vyd. Praha: Grada, 2021. 80 s. ISBN 9788027117321. 
  5. ↑ Frivolitky [online]. Uzly, 2022 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]