Günter Raphael | |
---|---|
Günter Raphael (1926) | |
Základní informace | |
Narození | 30. dubna 1903 Berlín |
Úmrtí | 19. října 1960 (ve věku 57 let) Herford |
Žánry | symfonie |
Povolání | hudební skladatel a vysokoškolský učitel |
Nástroje | klavír |
Děti | Christine Raphael |
Příbuzní | Albert Becker (děd) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Günter Raphael (30. dubna 1903, Berlín – 19. října 1960, Herford) byl německý hudební skladatel.
Günther Raphael se narodil v Berlíně roku 1903. Byl vnukem skladatele Alberta Beckera.
Premiéru jeho první symfonie v roce 1926 v Lipsku provedl Wilhelm Furtwängler.
V letech 1926 až 1934 Raphael vyučoval v Lipsku, jeho situaci však silně komplikovala nemoc a vzestup fašismu v Německu, neboť byl prohlášen za polovičního Žida. Mezi jeho žáky patřil Kurt Hessenberg.
Za svou nacistickou perzekuci v nemoci mu byla v roce 1948 udělena Cena Franze Liszta.
Mezi jeho skladby patří pět symfonií, koncerty pro housle a varhany, šest smyčcových kvartet, četná sóla a dua pro smyčce a dechové nástroje s klavírem i bez něj, z nichž některé byly nahrány. Raphael také skládal varhanní, klavírní a sborová díla.
Byl autorem úpravy a koncertní verze prakticky neznámého 1. violoncellového koncertu A dur Antonína Dvořáka z roku 1865, když byla v roce 1918 objevena jeho partitura.[1] [2]
Byl také redaktorem klasicistních a barokních partitur pro hudební nakladatelství Breitkopf a Härtel a připravoval například vydání sonát pro flétnu od císaře Fridricha II., děl Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha (některé z nich jsou uchovávány v knihovně Cornellovy univerzity).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Günter Raphael na anglické Wikipedii.