Gabriel Marcel

Gabriel Marcel
Rodné jménoGabriel Honoré Marcel
Narození7. prosince 1889
8. pařížský obvod
Úmrtí8. října 1973 (ve věku 83 let)
7. obvod
Alma materPařížská univerzita
Povolánídramatik, filozof, literární kritik, hudebník a spisovatel
ZaměstnavatelPařížská univerzita
OceněníPrix Brieux (1937)
Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1948)
Velká národní cena za literaturu (1958)
Mírová cena německého knižního obchodu (1964)
Velká literární cena města Paříže (1968)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodičeHenry Marcel
Funkceprezident (Société des amis de Charles Du Bos; 1955–1973)
PodpisGabriel Marcel – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Marcel (7. prosince 1889 Paříž – 8. října 1973 Paříž) byl francouzský spisovatel, dramatik a personalistický filozof; bývá řazen mezi představitele křesťanského existencialismu.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Marcel studoval filosofii u Henri Bergsona a v letech 1912 až 1923 učil na středních školách. Pak se věnoval filosofii, literatuře, literární a hudební kritice. Napsal 14 divadelních her (těm se však nedostalo většího ohlasu či ocenění) a řadu filosofických esejů. Velkým podnětem k promýšlení základních lidských otázek mu byla první světová válka. Současně si vedl jakýsi filosofický deník, jenž vyšel později pod názvem Journal métaphysique (1927). Jsa vychován nevěřícím otcem (matka, původem židovka, Marcelovi zemřela, když mu byly 4 roky), konvertoval roku 1929 ke katolicismu. Po druhé světové válce byl hojně překládán, cestoval a přednášel. 1949 byl vyznamenán Velkou cenou za literaturu Francouzské akademie, 1958 Velkou cenu za literaturu a 1958 obdržel Erasmovu cenu. V roce 1968 navštívil Prahu a přednášel na Karlově univerzitě.

Myšlení

[editovat | editovat zdroj]

Velkým tématem Marcelova myšlení i literární tvorby je tajemství lidské existence a byl patrně první, kdo použil pojem existencialismus. Sám však toto označení později odmítal: hovořil spíše o „novosókratismu“ či „filosofii dialogu“.

V jedné ze svých nejznámějších knih, „Být a mít“ (Être et avoir, 1935), rozebírá rozdíl mezi tím, čím jsme a co máme; na jeho myšlenky navázal později Erich Fromm. Marcel ostře kritizoval Descarta, že svým cogito „uzavírá člověka do ulity osamění“, ačkoli člověk se sám k sobě dostává jen oklikou přes druhého, a to v lásce.[1] Tímto důrazem na „spolupřítomnost“ a „intersubjektivitu“ je blízký židovským myslitelům Martinu Buberovi a Emmanuelu Lévinasovi, ale také Karl Jaspersovi a Paul Ricoeurovi, s nimiž měl přátelské styky. Rozdíl mezi problémem a tajemstvím vymezuje Marcel takto:

“Problém je něco, co brání v cestě. Mám jej celý před sebou. Naopak tajemství je něco, v čem jsem angažován, co mne přitahuje – a co tedy z povahy věci nemám celé před sebou.“[2]

Citáty

[editovat | editovat zdroj]
„ Milovat někoho, to znamená říci mu: ty neumřeš. “
— Gabriel Marcel [3]

Vybrané dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Existence a objektivita (1925, článek)
  • Metafyzický deník (1927)
  • Postavení ontologického tajemství a jak se k němu konkrétně přiblížit (1933, přednáška)
  • Být a mít (1935)
  • Lidé proti lidskosti (1951)
  • Od odmítnutí k výzvě (1940)
  • Homo Viator (1944)
  • Tajemství bytí (1951)
  • Přítomnost a nesmrtelnost (1959)
  • Cestou k jakému probuzení (1971)
  • K filosofii naděje. Praha 1971
  • Přítomnost a nesmrtelnost. Praha 1998
  • Od názoru k víře. Praha 2004
  • P. Ricoeur – G. Marcel, Rozhovory. Brno 1999

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ B. Lutz (vyd.), Die grossen Philosophen des 20. Jahrhunderts. Mnichov 1999.
  2. ↑ G. Marcel, Être et avoir. Paris 1935
  3. ↑ in: Halík, T. (2009): Stromu zbývá naděje. NLN, s. 201

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • P. Bendlová, Gabriel Marcel. Praha 1993
  • P. Bendlová, Hodnoty v existenciální filosofii G. Marcela. Praha 2003
  • M. Petříček, Úvod do (současné) filosofie. Praha 1992

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]