Gazela dorkas | |
---|---|
Samec a samice | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
Čeleď | turovití (Bovidae) |
Podčeleď | antilopy (Antilopinae) |
Rod | gazela (Gazella) |
Binomické jméno | |
Gazella dorcas (Linné, 1758) | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gazela dorkas (Gazella dorcas) je malá, poměrně běžná gazela. Žije především v Severní Africe a místy i na Blízkém východě (Izrael, Jordánsko).[2]
V kohoutku měří 55–65 cm, délka těla je 90–110 cm a hmotnost dosahuje 15–23 kg. Rohy měří 15 až 25 cm u samic a 25 až 38 cm u samců, přičemž rohy samců jsou výrazně tlustší, zahnutější a s výraznějšími prstenci.[2] Zbarvení je béžové či načervenalé na bocích a horní polovině těla, břicho bývá světlé.[2]
Umí přežít v suchém prostředí pouští a polopouští s minimálními nároky na vodu, pokud je potřeba, obejde se bez vody úplně a tekutiny získává z rostlinné stravy.[2] Vyskytuje se rovněž na savanách. Žije v párech nebo malých stádech, tvořených jedním dominantním samcem, samicemi a jejich mláďaty. Výjimečně mohou stáda čítat až 100 jedinců.[2]
Živí se listy akácií a různých křovin, když má možnost, spásá trávu a jiné rostliny.
Jejími predátory jsou jakékoliv střední a větší šelmy od šakalů, karakalů a vlků, přes psy hyenovité, hyeny, až po gepardy, levharty a lvy. Mohou se stát i kořistí krajt a orlů.[2] Zdravá gazela je většinou schopna útočníkům uniknout, neboť dosahuje rychlosti až 80 km/h a umí výborně kličkovat.
Doba březosti se pohybuje od 164 do 180 dnů. Samice rodí jedno nebo výjimečně dvě mláďata. Ta jsou kojena do 2 až 3 měsíců. Pohlavní zralosti dosahují v 9 (samci) až 18 měsících (samice). Doba dožití v divočině se pohybuje okolo 10 let, maximálně pak 12,5 roku.[2]
Celková populace je odhadována na několik desítek tisíc jedinců, přičemž nejvíc jich žije v Čadu, Nigeru a zemích afrického rohu, populační trend je pokles. Hlavní hrozbou pro gazelu dorkas je člověk a jeho aktivity, především nadměrný lov a extenzivní chov domácích zvířat, která jsou schopna spást lokálně veškerou vegetaci.
Vyhynulá gazela dlouhorohá byla dříve považovaná za poddruh gazely dorkas, ale genetické zkoumání zjistilo, že jde o rozdílné druhy.