Gekoni | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | ještěři (Sauria) |
Čeleď | gekonovití (Gekkonidae) |
Podčeleď | gekoni (Gekkoninae) Gray, 1825 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gekoni, též gekoni praví, jsou podčeledí gekonovitých. Jejich české rodové jméno je gekon.
Gekoni mají adhesivní polštářky na prstech, jimiž se pevně přidržují podkladu a rychle a lehce lezou po svislých stěnách a kmenech stromů. Mají srostlá oční víčka. Překrývá je průhledné okénko, tzv. brýle. Většina je aktivní v noci. Loví hmyz a pavouky. Jsou schopni vydávat hlasité zvuky. Využitím různých způsobů lokomoce (vlněním těla, "plácáním" končetinami po hladině apod.) dokážou po jistou dobu překonávat vodní plochy bez potopení pod hladinu.[1] Při plachtění vzduchem dokážou gekoni upravovat orientaci svého těla díky pohybům ocasu.[2]
Gekoni se zřejmě vyvinuli v období rané křídy (zhruba před 140–120 miliony let) a již v období počínající svrchní křídy (asi před 99 miliony let) vykazovali někteří jejich zástupci velmi moderní adaptace, související s lezením po stromech. To ukázal objev zachované končetiny fosilního gekona z myanmarského jantaru.[3] Miocénní gekoni jsou v podobě fosilií dobře známí například i z území Slovenska.[4]
Experimenty s gekony (druh Chondrodactylus turneri) na oběžné dráze Země prokázaly, že tito plazi si dokážou hrát s objekty svého zájmu více než v prostředí normální pozemské gravitace. Jejich chování v prostředí mikrogravitace bylo zkoumáno po dobu 30 dní v biosatelitu Bion-M1.[5][6]
Kromě těchto rodů se také českým rodovým jménem gekon označuje rod Teratoscincus z podčeledi Teratoscincinae.