Genderová studia

Na tento článek je přesměrováno heslo genderová teorie. O pejorativním označení a související konspirační teorii pojednává článek antigenderové hnutí.
Tento článek je o vědním oboru. O české neziskové organizaci pojednává článek Gender Studies.

Genderová studia (z anglického a též používaného gender studies) jsou mezioborovou vědní disciplínou, která zkoumá kulturně vzniklé rozdíly mezi muži a ženami, tzv. gender.

Středem zájmu tohoto oboru je analýza genderové identity a genderově diferencované reprezentace. Zabývá se především různými podobami a proměnami mužství a ženství, jejich vzájemnými mocenskými dynamikami, zejména pak strukturami diskriminace na základě pohlaví.[1] Zahrnuje tak ženská studia (se zájmem o ženy, feminismus, gender a politiku), mužská studia (se zájmem o muže, maskulinismus, gender a politiku) a queer studia (zabývající se sexuální orientací).

Genderová studia zahrnují metody a přístupy z celé řady oborů.[2] Zkoumají tak předmět svého zájmu mimo jiné z perspektivy literatury, lingvistiky, socioekonomické geografie, historie, politologie, sociologie, antropologie, kinematografie, mediálních studií, vývojové psychologie, práva, veřejného zdraví i lékařství.[3][4] Tyto disciplíny se však někdy liší v přístupu k tomu, jak a proč se genderem zabývají. Kromě toho se genderová studia věnují také studiu rasy, etnicity, národnosti, sociálního postavení či postižení a analyzují, jak se tyto kategorie prolínají s genderem a sexualitou.[5][6]

Vlivy

[editovat | editovat zdroj]

Psychoanalytická teorie

[editovat | editovat zdroj]

Oblast genderových studií významně ovlivnila řada teoretiků, zejména z hlediska psychoanalytické teorie.[7] Patří mezi ně Sigmund Freud, Jacques Lacan, Julia Kristeva a Bracha L. Ettingerová.

Gender zkoumaný optikou každého z těchto teoretiků vypadá poněkud jinak. Ve freudovském systému jsou ženy "znetvořené a musí se naučit přijmout nedostatek penisu" (ve Freudově pojetí "deformace").[8] Lacan však organizuje ženskost a mužskost podle odlišných nevědomých struktur. Na "falické" organizaci se podílejí jak mužské, tak ženské subjekty a ženská stránka sexualizace je "doplňková", nikoliv protikladná či komplementární.[9] Lacan používá koncept sexualizace (sexuální situace), který předpokládá vývoj genderových rolí a hraní rolí v dětství, aby vyvrátil představu, že genderová identita je vrozená nebo biologicky determinovaná. Podle Lacana má sexualizace jedince stejný, ne-li větší vliv na vývoj jeho genderové identity, než genetické určení pohlaví jako muž nebo žena.[10]

Julia Kristeva významně rozvinula obor sémiotiky. Tvrdí, že patriarchální kultury (stejně jako jednotlivci) vznikají tím, že vyloučí vše, co je mateřské a ženské.[11]

Ettingerová roku 1985 přišla s konceptem "matrixiálního prostoru" ("matriční prostor" z etymologie slova "děloha"). Předpokládala, že prenatální dojmy, spojené s fantasmatickou a traumatickou realitou těhotné budoucí matky, se transkribují do vznikajícího subjektu a tvoří primární fázi a pozici lidské psychiky.

Feministická psychoanalytická teorie

[editovat | editovat zdroj]

Feministické teoretičky jako Juliet Mitchelová, Nancy Chodorowová, Jessica Benjaminová, Jane Gallopová, Bracha L. Ettingerová, Shoshana Felmanová, Griselda Pollocková,[12] Luce Irigarayová a Jane Flaxová rozvinuly feministickou psychoanalýzu a tvrdily, že psychoanalytická teorie je pro feministický projekt životně důležitá a musí být, stejně jako jiné teoretické tradice, kritizována ženami a také transformována, aby se zbavila pozůstatků sexismu (tj. cenzurována). Shulamith Firestoneová v knize The Dialectic of Sex (Dialektika sexu) nazývá freudismus pomýleným feminismem a pojednává o tom, že freudismus je téměř zcela přesný, s výjimkou jednoho zásadního detailu: všude, kde Freud píše "penis", by toto slovo mělo být nahrazeno slovem "moc".

Kritici jako Elizabeth Groszová obviňují Jacquese Lacana z udržování sexistické tradice v psychoanalýze.[13] Jiné autorky, jako Judith Butlerová, Bracha L. Ettingerová a Jane Gallopová, využily Lacanovy práce, i když kritickým způsobem, k rozvoji genderové teorie.[14][15][16]

Podle J. B. Marchanda "se genderová studia a queer teorie staví k psychoanalytickému přístupu spíše odmítavě, nepřátelsky".[17]

Podle Jeana-Clauda Guillebauda jsou genderová studia (a aktivisté sexuálních menšin) "v obležení" a považují psychoanalýzu a psychoanalytiky za "nové kněze, poslední obránce genitální normality, morálky, moralismu či dokonce obskurantismu".[18]

Judith Butlerová se obává psychoanalytického pohledu, podle něhož je sexuální odlišnost "nepopiratelná", a patologizuje jakoukoli snahu naznačit, že není tak prvořadá a jednoznačná...".[19] Podle Daniela Beaunea a Cateriny Rea genderová studia "často kritizovala psychoanalýzu za to, že udržuje patriarchální rodinný a sociální model, založený na rigidní a nadčasové verzi rodičovského řádu".[20]

Literární teorie

[editovat | editovat zdroj]

Psychoanalyticky orientovaný francouzský feminismus se po celou dobu zaměřoval na vizuální a literární teorii. Odkaz Virginie Woolfové, stejně jako "výzva Adrienne Richové k revizi literárních textů i historie ženami, podnítily generaci feministických autorek k odpovědi vlastními texty".[21] Griselda Pollocková a další feministky artikulovaly Mýtus a poezii[22] a literaturu[22][23][24] z hlediska genderu.

Postmoderní vliv

[editovat | editovat zdroj]

Vznik teorií postmoderny ovlivnil genderová studia[10] a způsobil posun v teoriích identity od konceptu fixní nebo esencialistické genderové identity k postmoderním[25] fluidním[26] nebo mnohočetným identitám.[27] Vliv poststrukturalismu a jeho literárně teoretického aspektu postmoderny na genderová studia se nejvýrazněji projevil ve zpochybnění velkých narativů. Poststrukturalismus připravil půdu pro vznik queer teorie v genderových studiích, což si vyžádalo rozšíření působnosti oboru na sexualitu.[28]

Kromě rozšíření o studia sexuality se pod vlivem postmodernismu genderová studia obrátila také ke studiím maskulinity, a to díky práci sociologů a teoretiků, jako jsou R. W. Connell, Michael Kimmel a E. Anthony Rotundo.[29][30]

Tyto změny a rozšíření vedly k některým sporům uvnitř oboru, například mezi feministkami druhé vlny a queer teoretičkami.[31] Hranice mezi těmito dvěma tábory spočívá v tom, že feministky vidí problém v tom, že queer teoretičky tvrdí, že vše je roztříštěné a neexistují nejen žádné velké narativy, ale ani žádné trendy či kategorie. Feministky argumentují, že se tím zcela stírají kategorie genderu, ale nijak se neprotiví mocenské dynamice reifikované genderem. Jinými slovy, skutečnost, že gender je sociálně konstruován, nijak nezpochybňuje, že mezi pohlavími existují vrstvy útlaku.

Vývoj teorie

[editovat | editovat zdroj]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Historie genderových studií se zabývá různými pohledy na gender. Tato disciplína zkoumá způsoby, jakými historické, kulturní a společenské události utvářejí roli genderu v různých společnostech. Obor genderových studií se sice zaměřuje na rozdíly mezi muži a ženami, ale zabývá se také sexuálními rozdíly a méně binárními definicemi kategorizace pohlaví.[32]

Po revoluci všeobecného volebního práva ve dvacátém století prosazovalo hnutí za osvobození žen v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století (jakožto součást druhé vlny feminismu), aby byla zpochybněna a zrevidována přijímaná verze dějin. Cílem mnoha feministických badatelek bylo zpochybnit původní předpoklady týkající se ženských a mužských atributů, skutečně je změřit a podat zprávu o pozorovaných rozdílech mezi ženami a muži.[33] Zpočátku byly tyto programy v podstatě feministické a byly určeny k ocenění přínosu žen i mužů. Brzy se muži začali zabývat mužstvím stejným způsobem jako ženy a vznikl obor zvaný "mužská studia".[34] Teprve koncem 80. a v 90. letech 20. století vědci rozpoznali potřebu studia v oblasti sexuality. Bylo to způsobeno rostoucím zájmem o práva leseb a gayů a vědci zjistili, že většina jedinců si sexualitu a gender spojí dohromady, nikoliv jako oddělené entity.[34][35]

Ačkoli doktorské programy pro ženská studia existují již od roku 1990, první doktorský program genderových studií ve Spojených státech byl schválen v listopadu 2005.[36]

V roce 2015 se Kábulská univerzita stala první univerzitou v Afghánistánu, která nabízí magisterské studium genderových a ženských studií.[37]

Ženská studia

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ženská studia.

Ženská studia jsou interdisciplinární vědní obor věnovaný tématům týkajícím se žen, feminismu, genderu a politiky. Často zahrnuje feministickou teorii, dějiny žen (např. dějiny volebního práva žen) a sociální dějiny, ženskou beletrii, ženské zdraví, feministickou psychoanalýzu a praxi ovlivněnou feministickými a genderovými studiemi ve většině humanitních a společenských věd.

Mužská studia

[editovat | editovat zdroj]

Mužská studia jsou interdisciplinární vědní obor věnovaný tématům týkajícím se mužů, genderu a politiky. Často zahrnuje feministickou teorii, dějiny mužů a sociální dějiny, beletrii o mužích, zdraví mužů, feministickou psychoanalýzu a praxi ovlivněnou feministickými a genderovými studiemi ve většině humanitních a společenských věd. Timothy Laurie a Anna Hickey-Moodyová naznačují, že "institucionalizace 'studií maskulinity' jako částečně uzavřené komunity vždy představovala nebezpečí", a poznamenávají, že "jistý triumfalismus vůči feministické filozofii pronásleduje většinu výzkumů maskulinity".[38]

V rámci studií o mužích je důležité rozlišovat specifický přístup, který je často definován jako kritická studia o mužích. Tento přístup se do značné míry rozvíjel v anglofonních zemích od počátku 80. let 20. století - zejména ve Velké Británii - a soustředil se tehdy kolem prací Jeffa Hearna, Davida Morgana a jejich kolegů.[39] Od té doby se vliv tohoto přístupu rozšířil celosvětově. Je inspirován především řadou feministických perspektiv (včetně socialistických a radikálních) a klade důraz na potřebu výzkumu a praxe, které by se explicitně zabývaly sexismem mužů a chlapců.[39] Ačkoli zkoumá velmi širokou škálu mužských praktik, má tendenci zaměřovat se zejména na otázky související se sexualitou a/nebo násilím ze strany mužů.[40] Ačkoli původně vycházel převážně ze sociologie, od té doby se zapojil do široké škály dalších disciplín včetně sociální politiky, sociální práce, kulturních studií, genderových studií, pedagogiky a práva.[41] V posledních letech výzkum v oblasti kritických studií o mužích využívá zejména komparativní a/nebo nadnárodní perspektivy.[42][43][44] Stejně jako mužská studia a studia maskulinity obecněji byla kritická studia o mužích kritizována za to, že se dostatečně nezaměřila na problematiku vztahů mužů s dětmi jako klíčového místa pro vývoj mužských formací maskulinity - vztahy mužů se ženami a vztahy mužů s jinými muži jsou dvě místa, která jsou ve srovnání s nimi intenzivně zkoumána.[45]

Gender v Asii a Polynésii

[editovat | editovat zdroj]

Některé otázky spojené s genderem ve východní Asii a Tichomoří jsou složitější a závisí na místě a kontextu. Například v Číně, Vietnamu, Thajsku, na Filipínách a v Indonésii má velký význam pro to, co definuje ženu, pracovní síla. V těchto zemích "problémy související s genderem obvykle souvisejí s ekonomickým posílením, zaměstnaností a otázkami pracoviště, například v souvislosti s pracovníky neformálního sektoru, feminizací migračních toků, podmínkami na pracovišti a dlouhodobým sociálním zabezpečením".[46] V zemích, které jsou méně ekonomicky stabilní, jako je Papua Nová Guinea, Východní Timor, Laos, Kambodža a některé provincie v odlehlejších oblastech, však "ženy obvykle nesou náklady sociálních a domácích konfliktů a přírodních katastrof".[46]

Na místech, jako je Indie a Polynésie, jsou kategorie třetího pohlaví velmi rozšířené. Například v Indii jsou za třetí pohlaví často považováni hidžrové/kinnarové/kinnerové. Výraz hidžra je často považován za urážlivý, proto se pro tyto osoby často používají výrazy kinnar a kinner. V místech, jako je Indie a Pákistán, se tyto osoby potýkají s vyšší mírou infekce HIV, depresí a bezdomovectvím.[47] Polynéský jazyk je také v souladu s myšlenkou třetího pohlaví nebo nebinárního pohlaví. Samojský výraz fa'afafine, který znamená "po ženském způsobu", se používá pro označení role ve společnosti, kdou zastává třetí nebo nebinární pohlaví. Tyto sexuality se projevují napříč celým spektrem, ačkoli v některých publikacích se uvádí, že jedinci fa'afafine mezi sebou nevytvářejí sexuální vztahy.[48]

Jedním z problémů, který se shoduje ve všech provinciích v různých fázích vývoje, je slabý hlas žen při rozhodování. Jedním z důvodů je "rostoucí tendence k decentralizaci, která přesunula rozhodování na úrovně, na nichž je hlas žen často nejslabší a kde dokonce i ženské občanské hnutí, které bylo silným zastáncem na celostátní úrovni, bojuje o to, aby se zorganizovalo a bylo slyšet".[46]

Východoasijsko-pacifický přístup, který má pomoci začlenit tyto genderové otázky do hlavního proudu, se opírá o metodu tří pilířů.[49] Prvním pilířem je partnerství se zeměmi se středními příjmy a rozvíjejícími se zeměmi se středními příjmy s cílem udržet a sdílet růst a prosperitu. Druhý pilíř podporuje rozvojové základy pro mír, obnovení růstu a snížení chudoby v nejchudších a nejkřehčích oblastech. Poslední pilíř poskytuje prostor pro zahájení správy, výměny a šíření znalostí o rozvoji zohledňujícím rovnost žen a mužů v rámci regionu. Tyto programy již byly zavedeny a jsou úspěšné ve Vietnamu, Thajsku, Číně i na Filipínách a začínají se uskutečňovat také v Laosu, Papui Nové Guineji a Východním Timoru. Tyto pilíře vypovídají o důležitosti prezentace genderových studií.[46]

Judith Butlerová

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Judith Butler.

Koncept genderové performativity je jádrem díla filozofky a genderové teoretičky Judith Butlerové Gender Trouble. V pojetí Butlerové se performance genderu, pohlaví a sexuality týká moci ve společnosti.[50][51] Konstrukci "genderového, pohlavního, toužícího subjektu" lokalizuje do "regulačních diskurzů". Část argumentace Butlerové se týká role pohlaví v konstrukci "přirozeného" nebo koherentního genderu a sexuality.[52] Gender a heterosexualita jsou v jejím pojetí konstruovány jako přirozené, protože protiklad mužského a ženského pohlaví je v sociální imaginaci vnímán jako přirozený.[50]

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Historik a teoretik Bryan Palmer tvrdí, že současná závislost genderových studií na poststrukturalismu (s jeho reifikací diskurzu a vyhýbáním se strukturám útlaku a rezistence) zastírá původ, významy a důsledky historických událostí a procesů, a snaží se čelit současným trendům v genderových studiích argumentem o nutnosti analyzovat žité zkušenosti a struktury podřízenosti a moci.[53]

Feministická filozofka Rosi Braidotti kritizovala genderová studia jako "převzetí feministické agendy studiem maskulinity, což vede k přesunu finančních prostředků z feministických fakultních pozic na jiné typy pozic". Byly podle ní zaznamenány případy, "kdy pozice inzerované jako 'genderová studia' byly rozdány 'bystrým hochům'". Část konkurenčního přebírání se prý týká homosexuálních studií. Zvláštní význam v této diskusi má podle Braidotti role mainstreamového nakladatelství Routledge, které je podle jejího názoru zodpovědné za propagaci genderu jako způsobu deradikalizace feministické agendy a místo toho znovu uvádí na trh maskulinitu a homosexuální mužskou identitu.[54] Calvin Thomas namítl, že "jak upozorňuje Joseph Allen Boone, 'mnozí z mužů v akademické obci, kteří jsou nejvíce podporujícími 'spojenci' feminismu, jsou homosexuálové'" a že je "neupřímné" ignorovat způsoby, jakými mainstreamová nakladatelství, jako je Routledge, propagují feministické teoretičky.[55]

Genderová studia, a zejména queer studia v rámci genderových studií, byla katolickou církví kritizována jako útok na biologii člověka.[56][57] Papež František řekl, že výuka o genderové identitě ve školách je "ideologickou kolonizací", která ohrožuje tradiční rodiny.[58] Francie byla jednou z prvních zemí, kde se toto tvrzení rozšířilo, když katolická hnutí pochodovala v ulicích Paříže proti návrhu zákona o homosexuálních sňatcích a adopcích.[59] Odborník na právo a gender Bruno Perreau tvrdí, že tento strach má hluboké historické kořeny a že odmítání genderových studií a queer teorie vyjadřuje obavy z národní identity a menšinové politiky.[60] Jayson Harsin tvrdí, že francouzské hnutí proti genderové teorii vykazuje rysy globální pravicově populistické postpravdivé politiky.[61]

Výuka některých aspektů genderové teorie byla na státních školách v Novém Jižním Walesu zakázána po nezávislé kontrole způsobu výuky sexuální a zdravotní výchovy a kontroverzních materiálů obsažených ve výukových materiálech.[62]

Postoje států a vlád k genderovým studiím

[editovat | editovat zdroj]
Demonstrace proti "genderové ideologii" (jak stoupenci antigenderového hnutí označují domnělé spiknutí) ve Varšavě, 2014

Ve střední a východní Evropě, zejména v Maďarsku, Polsku a Rusku, je na vzestupu antigenderové hnutí.[63][64] Jedná se o mezinárodní hnutí, které se staví proti tomu, co označuje jako genderovou ideologii, genderovou teorii nebo genderismus.[65] Tyto pojmy však nemají ucelenou definici[66] a zahrnují celou řadu otázek.[65] Myšlenka genderové ideologie (představa, že existuje tajné spiknutí, které chce rozvrátit společnost)[67] je vědci označována za morální paniku nebo konspirační teorii.[68][69]

Rusko

[editovat | editovat zdroj]

V Rusku jsou v současné době genderová studia tolerována, nicméně státem podporovaná praxe, která prosazuje pohled související s perspektivou pohlaví těch, kteří jsou u moci - např. zákon podrobně řešící specifika domácího násilí - byla v roce 2017 zrušena.[70] Od roku 2010 vede Rusko v UNHRC také kampaň za uznání tzv. "tradičních hodnot" jako legitimního hlediska při ochraně a prosazování lidských práv.[71]

Maďarsko

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2018 byly v Maďarsku zakázány programy genderových studií. V prohlášení, které vydal úřad maďarského premiéra Viktora Orbána, mluvčí uvedl: "Vláda zastává stanovisko, že lidé se rodí buď jako muži, nebo jako ženy, a nepovažujeme za přijatelné, abychom hovořili o sociálně konstruovaných pohlavích, nikoli o biologických pohlavích." Zákaz vyvolal kritiku několika evropských univerzit, které tento program nabízejí, mimo jiné Středoevropské univerzity v Budapešti, které vláda odebrala statut, a je všeobecně považován za součást odklonu maďarské vládnoucí strany Fidesz od demokratických principů.[72]

Čína

[editovat | editovat zdroj]

Ústřední lidová vláda v Číně podporuje studium genderu a společenského vývoje genderu v historii a postupy, které vedou k rovnosti pohlaví. S odvoláním na Mao Ce-tungovu filozofii "Ženy drží polovinu nebe" to lze považovat za pokračování rovnosti mužů a žen zavedené v rámci kulturní revoluce.[73]

Rumunsko

[editovat | editovat zdroj]

Rumunský Senát schválil v červnu 2020 velkou většinou hlasů aktualizaci národního zákona o vzdělávání, která zakazuje teorie a názory na genderovou identitu, podle nichž je gender oddělený od biologického pohlaví.[74][75] V prosinci 2020 rumunský ústavní soud zákaz zrušil; předtím jej napadl prezident Klaus Iohannis.[76]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gender studies na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SLOBODA, Zdeněk, IN: Rubenová, L. Studovat (nejen) homosexualitu po internetu. UKáčko [online]. 2008-06-16 [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ ESSED, Philomena; GOLDBERG, David Theo; KOBAYASHI, Audrey. A Companion to Gender Studies. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4051-8808-1. 
  3. ↑ KRIJNEN, Tonny; VAN BAUWEL, Sofie. Gender And Media: Representing, Producing, Consuming. New York: Routledge, 2015. ISBN 978-0-415-69540-4. 
  4. ↑ About – Center for the Study of Gender and Sexuality (CSGS) [online]. The University of Chicago [cit. 2012-05-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Healey, J. F. (2003). Race, Ethnicity, Gender and Class: the Sociology of Group Conflict and Change.
  6. ↑ Department of Gender Studies [online]. Indiana University (IU Bloomington) [cit. 2012-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2017. 
  7. ↑ Pollock, Griselda, ed. Psychoanalysis and the Image. Oxford: Blackwell, 2006
  8. ↑ HORNEY, Karen. Psychoanalysis and Women. Redakce Miller J. B.. New York: Bruner/Mazel, 1973. Kapitola On the Genesis of the Castration Complex in Women (1922). 
  9. ↑ LACAN, Jacques. Encore. Paris: Seuil, 1975. 
  10. ↑ a b WRIGHT, E. Lacan and Postfeminism (Postmodern Encounters). [s.l.]: [s.n.], 2003. 
  11. ↑ KRISTEVA, Julia. Powers of Horror. [s.l.]: [s.n.], 1982. Dostupné online. 
  12. ↑ POLLOCK, Griselda. Encounters in the Virtual Feminist Museum: Time, Space and the Archive. [s.l.]: Routledge, 2007. 
  13. ↑ GROSZ, Elizabeth. Jacques Lacan: A Feminist Introduction. London: Routledge, 1990. Dostupné online. 
  14. ↑ BUTLER, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. [s.l.]: [s.n.], 1999. 
  15. ↑ ETTINGER, Bracha L. Collected Essays from 1994–1999. Redakce Ettinger Bracha L.. [s.l.]: University of Minnesota Press, 2006. Kapitola The Matrixial Borderspace. 
  16. ↑ GALLOP, Jane. The Daughter's Seduction: Feminism and Psychoanalysis. [s.l.]: Cornell University Press, 1993. 
  17. ↑ CHAUDOYE, Guillemine; CUPA, Dominique; PARAT, Hélène. Le Sexuel, ses différences et ses genres. Redakce Chaudoye Guillemine. Paris: EDK Editions, 2011. Kapitola Judith Butler. 
  18. ↑ Jean-Claude Guillebaud, Armand Abécassis, Alain Houziaux, La psychanalyse peut-elle guérir? Paris: Éditions de l'Atelier, 2005, p. 43.
  19. ↑ BUTLER, Judith; FASSIN, Éric; WALLACH SCOTT, Joan. Pour ne pas en finir avec le 'genre'... table ronde. Sociétés & Représentations. May 2006, s. 285–306. DOI 10.3917/sr.024.0285. 
  20. ↑ BEAUNE, Daniel; REA, Caterina. Psychanalyse sans Œdipe: Antigone, genre et subversion. Paris: L'Harmattan, 2010. S. 78. 
  21. ↑ Mica Howe & Sarah A. Aguier (eds). He said, She Says. Fairleigh Dickinson University Press, 2001.
  22. ↑ a b Vanda Zajko & Miriam Leonard (eds). Laughing with Medusa. Oxford University Press, 2006.
  23. ↑ Humm, Maggie, Modernist Women and Visual Cultures. Rutgers University Press, 2003. ISBN 0-8135-3266-3
  24. ↑ Nina Cornietz, Dangerous Women, Deadly Words. Stanford University Press, 1999.
  25. ↑ Grebowicz, M. (2007). Gender After Lyotard. NY: SUNY Press, 2007.
  26. ↑ Zohar, Ayelet (ed.), PostGender. Cambridge Scholars Publishing, 2009.
  27. ↑ Benhabib, S. (1995). "Feminist Contentions: A Philosophical Exchange", and Butler, J. (1995), "Feminist Contentions: A Philosophical Exchange".
  28. ↑ Gender and Sexuality Studies – New York University [online]. [cit. 2015-07-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ E. Anthony Rotundo. American Manhood: Transformations in Masculinity From The Revolution to the Modern Era. [s.l.]: [s.n.], 1994-05-13. ISBN 9780465001699. 
  30. ↑ Reeser, Masculinities in Theory, 2010.
  31. ↑ Lesbian-Feminism and Queer Theory: Another "Battle of the Sexes"? [online]. [cit. 2015-07-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ "Gender: A Useful Category of Historical Analysis," American Historical Review 91, No. 5 (December 1986).
  33. ↑ Chafetz, Janet Saltzman. Handbook of the Sociology of Gender. New York: Kluwer Academic/Plenum, 1999. Print.
  34. ↑ a b Douglas, Fedwa. Encyclopedia of Sex and Gender. Detroit: Macmillan Reference, 2007. Print.
  35. ↑ LIDDINGTON, Jill. HISTORY, FEMINISM AND GENDER STUDIES [online]. University of Leeds Centre for Interdisciplinary Gender Studies: Working Paper 1 Feminist Scholarship: within/across/between/beyond the disciplines. Dostupné online. 
  36. ↑ JASCHIK, Scott. Indiana Creates First Gender Studies PhD [online]. 10 November 2005. Dostupné online. 
  37. ↑ FaithWorld. Kabul University unlikely host for first Afghan women's studies programme [online]. Blogs.reuters.com, 26 October 2015 [cit. 2015-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 October 2015. 
  38. ↑ LAURIE, Timothy; HICKEY-MOODY, Anna. Geophilosophies of Masculinity: Remapping Gender, Aesthetics and Knowledge. Angelaki: Journal of the Theoretical Humanities. 2015, s. 1–10. Dostupné online. DOI 10.1080/0969725X.2015.1017359. S2CID 145472959. 
  39. ↑ a b HEARN, JEFF AND MORGAN, DAVID. Men, masculinities & social theory. London: Unwin Hyman, 1990. 
  40. ↑ HEARN, Jeff. The Violences of Men: : How Men Talk About and How Agencies Respond to Men's Violence to Women. London: Sage, 1998. 
  41. ↑ FLOOD, M., GARDINER, J. K., PEASE, B., & PRINGLE, K. (EDS.). The International Encyclopedia of Men and Masculinities. London and New York: Taylor and Francis, 2007. 
  42. ↑ HEARN, Jeff. Men of the World. London: Sage, 2015. 
  43. ↑ HEARN, JEFF AND PRINGLE, KEITH WITH MEMBERS OF CRITICAL RESEARCH ON MEN IN EUROPE. European Perspectives on Men and Masculinities: National and Transnational Approaches. Houndmills: Palgrave Macmillan, 2006. 
  44. ↑ RUSPINI ELISABETTA, HEARN JEFF, PEASE BOB, PRINGLE KEITH (EDS.). Men and Masculinities around the World: Transforming Men's Practices. New York: Palgrave Macmillan, 2011. 
  45. ↑ PRINGLE, Keith. "Doing (oppressive) gender via men's relations with children", in Anneli Häyrén and Helena. Wahlström Henriksson (eds), Critical Perspectives on Masculinities and Relationalities: In Relation to What?. New York: Springer, 2017. 
  46. ↑ a b c d The World Bank. "Gender in East Asia and Pacific", Social Development. The World Bank, 2013. Web. March 2015.
  47. ↑ TALWAR, Rajesh. The Third Sex and Human Rights. [s.l.]: Library of Congress - New Delhi Field Office, 1999. ISBN 8121206421. 
  48. ↑ BARTLETT, N. H.; VASEY, P. L. A retrospective study of childhood gender-atypical behavior in Samoan fa'afafine. Archives of Sexual Behavior. 2006, s. 659–666. Dostupné online. DOI 10.1007/s10508-006-9055-1. PMID 16909317. S2CID 22812712. 
  49. ↑ Gender in East Asia and Pacific [online]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b BUTLER, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. [s.l.]: [s.n.], 1999. S. 163–71, 177–8. 
  51. ↑ BUTLER, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. [s.l.]: [s.n.], 1999. S. 9. 
  52. ↑ BUTLER, Judith. Bodies That Matter: On the Discursive Limits of Sex. [s.l.]: Taylor & Francis, 2011. Dostupné online. ISBN 9781136807183. (anglicky) 
  53. ↑ Bryan Palmer, Descent into Discourse: The Reification of Language and the Writing of Social History, Trent University (Peterborough, Canada) 1990
  54. ↑ BUTLER, Judith. Feminism by any other name (Judith Butler interviews Rosi Braidotti). differences: A Journal of Feminist Cultural Studies. Summer 1994, s. 44–45. Dostupné online. 
  55. ↑ Thomas, Calvin, ed., "Introduction: Identification, Appropriation, Proliferation", Straight with a Twist: Queer Theory and the Subject of Heterosexuality. University of Illinois Press, 2000.
  56. ↑ HATCHETT, Bentley. 12 Cardinals and Bishops Condemn Gender Theory Madness [online]. 3 January 2017 [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  57. ↑ Understanding Gender Ideology [online]. 29 October 2018 [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  58. ↑ NEWSOME, John. Pope warns of 'ideological colonization' in transgender teachings. CNN. 4 October 2016. Dostupné online. 
  59. ↑ HARSIN, Jayson. Global Cultures of Contestation. [s.l.]: Palgrave Macmillan, Cham, 2018. (Palgrave Studies in Globalization, Culture and Society). ISBN 9783319639819. DOI 10.1007/978-3-319-63982-6_10. Kapitola Tactical Connecting and (Im-)Mobilizing in the French Boycott School Day Campaign and Anti-Gender Theory Movement, s. 193–214. (anglicky) 
  60. ↑ Bruno Perreau, Queer Theory: The French Response, Stanford University Press, 2016.
  61. ↑ HARSIN, Jayson. Post-Truth Populism: The French Anti-Gender Theory Movement and Cross-Cultural Similarities. Communication, Culture and Critique. 2018-03-01, s. 35–52. ISSN 1753-9129. DOI 10.1093/ccc/tcx017. (anglicky) 
  62. ↑ URBAN, Rebecca. Gender theory banned in NSW classrooms. The Australian. 9 February 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2017. 
  63. ↑ GLOBAL, The Conversation. How Hungary and Poland have silenced women and stifled human rights [online]. 2016-10-14 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Anti-Gender Movements on the Rise?. Publication Series on Democracy. Dostupné online. 
  65. ↑ a b KOVÁTS, Eszter. Gender and Far Right Politics in Europe. Redakce Köttig Michaela. [s.l.]: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-43533-6. Kapitola The Emergence of Powerful Anti-Gender Movements in Europe and the Crisis of Liberal Democracy, s. 175. 
  66. ↑ MAYER, Stefanie; SAUER, Birgit. Anti-Gender Campaigns in Europe: Mobilizing against Equality. Redakce Kuhar Roman. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2017. ISBN 978-1-78660-001-1. Kapitola 'Gender ideology' in Austria: Coalitions around an empty signifier, s. 23. 
  67. ↑ STERNISKO, Anni; CICHOCKA, Aleksandra; VAN BAVEL, Jay J. The dark side of social movements: social identity, non-conformity, and the lure of conspiracy theories. Current Opinion in Psychology. 2020, s. 1–6. Dostupné online. DOI 10.1016/j.copsyc.2020.02.007. PMID 32163899. S2CID 212691686. 
  68. ↑ CAREAGA-PÉREZ, Gloria. Moral Panic and Gender Ideology in Latin America. Religion and Gender. 2016, s. 251. DOI 10.18352/rg.10174. 
  69. ↑ ŻUK, Piotr; ŻUK, Paweł. 'Murderers of the unborn' and 'sexual degenerates': analysis of the 'anti-gender' discourse of the Catholic Church and the nationalist right in Poland. Critical Discourse Studies. 2019, s. 566–588. DOI 10.1080/17405904.2019.1676808. S2CID 210358322. 
  70. ↑ FERRIS-ROTMAN, Amie. Putin's War on Women [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ 'Traditional values' for the 99%? The new gender ideology in Russia. Engenderings. 2018-01-15. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (anglicky) 
  72. ↑ OPPENHEIM, Maya. Hungarian Prime Minister Viktor Orban bans gender studies programmes. The Independent. 2018-10-24. Dostupné online [cit. 2018-10-17]. (anglicky) 
  73. ↑ BRANIGAN, Tania. China voices: the professor of gender studies. The Guardian. 2009-05-20. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (anglicky) 
  74. ↑ TIDEY, Alice. 'Back to the Middle Ages': Outrage in Romania over gender studies ban [online]. 2020-06-17 [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ https://www.senat.ro/legis/PDF/2020/20L087S1.PDF
  76. ↑ Romanian top court overturns ban on gender identity studies [online]. 16 December 2020 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Humanitní a společenské vědy
Humanitní vědy
Společenské vědy
Multidisciplinární