Georgij Grečko

Georgij Michajlovič Grečko
Kosmonaut RKK Eněrgija
Státní příslušnostSSSR/Rusko
Datum narození25. května 1931
Místo narozeníLeningrad, SSSR
Datum úmrtí8. dubna 2017 (ve věku 85 let)
Místo úmrtíMoskva, Rusko
Předchozí
zaměstnání		Inženýr
Čas ve vesmíru134 dní, 20 hodin a 32 minut
Kosmonaut od1966
MiseSojuz 17, Sojuz 26, Sojuz 27, Sojuz T-14
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Michajlovič Grečko, rusky Георгий Михайлович Гречко, (25. května 1931 Leningrad[1] – 8. dubna 2017), byl sovětský kosmonaut. Do kosmu na orbitální stanice Saljut se dostal třikrát na lodích Sojuz jako palubní inženýr.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 25. května 1931 v Leningradu. Jeho matka je Alexandra Jakovlevna, hlavní inženýrka závodu, byla Běloruska z města Čašniki (nyní Vitebská oblast), otec byl Michail Fedorovič, mladší výzkumník, Ukrajinec z Černigovské oblasti[2]. Za války jej rodiče poslali k babičce do Černigova. Postupně absolvoval nejrůznější školy přes střední až k leningradské fakultě mechaniky, kde v roce 1955 promoval a začal pracovat v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova OKB-1.[3] Ten jej doporučil k výcviku kosmonautů a v roce 1966 se tak stalo. Hned na počátku výcviku se však zranil a tak se dál věnoval hlavně studiu. Obhájil diplomovou práci s tématem cesty k Měsíci a po uzdravení a lékařských testech do výcviku vrátil. Byl určen náhradníkem k letu Sojuzu 9 v roce 1970. V roce 1975 již do vesmíru letěl.

Lety do vesmíru

[editovat | editovat zdroj]

První let v kosmické lodi Sojuz 17 absolvoval v roce 1973 s kosmonautem Alexejem Gubarevem. Startovali z kosmodromu Bajkonur a jejich cílem byla orbitální stanice Saljut 4. Na oběžné dráze strávili měsíc a pak přistáli s kabinou na padácích v Kazachstánu.

O dva roky později letěl v Sojuzu 26 s Jurijem Romaněnkem k orbitální stanici Saljut 6. Zde jako člen dlouhodobé základní posádky přivítal dvě další lodě, Sojuz 27 a Sojuz 28, kde byl i československý kosmonaut Vladimír Remek. Během služby se k nim připojila i první nákladní loď typu Progress. Grečko se vrátil dolů v lodi Sojuz 27 po třech měsících strávených mimo Zemi, což byl tehdy světový rekord.[4].

Třetí let absolvoval až o osm let později. Letěl na osm dní se Sojuzem T-14 na orbitální stanici Saljut 7. V té době mu bylo 54 let.

Po letech

[editovat | editovat zdroj]

V rámci výcviku se zúčastnil několika expedic do Pamíru a na Sibiř, protože zde získané znalosti byly využity při snímkování zadaných oblastí z vesmíru a dalším výzkumným úkolům. V roce 1978 byl pozván i do Československa, kde mj. obdržel 27. dubna Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR. Byl v náhradní posádce sovětsko-indického letu Sojuz T-11. V roce 1984 obhájil disertaci o optických výzkumech zemské atmosféry a získal titul doktora fyzikálně matematických věd. Byl ženatý a měl dvě děti.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355. 
  2. ↑ Дважды герой Советского Союза лётчик-космонавт Георгий Гречко: «В космосе у нас было все: и алкоголь, и женщины…»: «Мой отец, Михаил Федорович, родом из Украины — из Черниговской области, а мама, Александра Яковлевна — из Белоруссии, — говорит Георгий Гречко. — Поэтому, когда интересуются, кто я по национальности, отвечаю: русский!»
  3. ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 25. 
  4. ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Georgij Michajovič Grečko, s. 84–85. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]