Georgij Milljar

Georgij Milljar
Narození7. listopadu 1903
Moskva
Úmrtí4. června 1993 (ve věku 89 let)
Moskva
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Francevič Milljar (rusky Георгий Францевич Милляр; 7. listopadu 1903 Moskva – 4. června 1993 tamtéž) byl ruský filmový a divadelní herec, představitel komických a záporných rolí, známý svojí oblíbenou stylizací do ženských postav.

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec Franz de Millieu byl stavitel mostů narozený v Marseille a matčina rodina vlastnila zlaté doly na Sibiři. Po revoluci si proto změnil příjmení, aby nepřitahoval pozornost sovětských orgánů ke svému buržoazně kosmopolitnímu původu.[1] Vyrůstal v Gelendžiku, v místním divadle dělal kulisáka a k herectví se dostal jako záskok v roli Popelky.[2] Roku 1924 získal angažmá v moskevském Revolučním divadle, avšak od třicátých letech se zaměřil na filmové herectví. Režisér Alexandr Rou Milljara často obsazoval do svých pohádkových komedií, kde drobný herec s výraznou mimikou a skřípavým hlasem vynikl jako představitel Kostěje (Bohatýr Nikita) a Baby Jagy (Mrazík, Zakletá nevěsta, Zlaté parohy), ve filmu Ohněm, vodou a trubkami ztvárnil obě tyto postavy.[3] Ve filmu O plačtivé princezně hrál cara Gorocha, v gogolovské adaptaci Večery na samotě u Dikaňky měl dvojroli ďábla a vesnické klepny a ve filmu Království křivých zrcadel zvládl dokonce trojroli.

U jiných sovětských režisérů dostával Milljar hlavně epizodní role, jako byl francouzský zajatec v oscarovém filmu Sergeje Bondarčuka Vojna a mír, dvorní šašek v historickém snímku Balada o Beringovi a jeho přátelích nebo starý šachista v dramatu z občanské války Šestý, kdo jde na smrt. Hrál ve více než dvou stech filmech, vytoužené velké charakterní role se však nedočkal. Vystupoval také v satirickém pořadu Jeralaš, namlouval animované filmy a daboval (např. Jeana Témersona ve filmu Hrabe Monte Christo). V roce 1988 byl jmenován národním umělcem RSFSR.

Milljar byl v moskevských uměleckých kruzích známý kritickým vztahem ke komunistickému režimu a pravidelnými návštěvami bohoslužeb. Ve volném čase se věnoval kreslení karikatur a literární činnosti, vydal vzpomínkovou knihu Я — второй Раневская, или Й — третья буква.[4] Byl dvakrát ženatý – první manželství brzy ztroskotalo na nevěře partnerky, pak si až v 65 letech vzal vdovu ze sousedství, tento sňatek měl údajně maskovat hercovu homosexuální orientaci.[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Культура.РФ Dostupné online
  2. ↑ Аргументы и Факты Dostupné online
  3. ↑ Георгий Милляр: заслуженная Баба Яга, самый одинокий Кощей советского кино Dostupné online
  4. ↑ Библиотека Любасева Dostupné online
  5. ↑ Советские звёзды нетрадиционной сексуальной ориентации Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]