Gert Wingårdh

Gert Wingårdh
	Gert Wingårdh (2017)
Rodné jméno	Gert Bo Wingårdh
Narození	26. dubna 1951 (73 let); Skövde Parish
Alma mater	Technologická univerzita Chalmers
Povolání	architekt
Významná díla	Chalmers kårhus; House of Sweden; Mimers Hus; Universeum
Ocenění	medaile prince Evžena (2005); čestný doktor Technologické univerzity Chalmers
Webová stránka	www.wingardhs.se
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gert Bo Wingårdh (* 26. dubna 1951 Skövde) je švédský architekt.

Původně studoval uměnovědu a ekonomii, po návštěvě římského Pantheonu se rozhodl zaměřit na architekturu a v roce 1975 získal diplom na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu. Věnoval se interiérovému návrhářství, pracoval v kanceláři Johanna Olivegrena a v roce 1988 založil vlastní firmu Wingårdh arkitektkontor se 150 zaměstnanci. Jeho raná tvorba byla ovlivněna postmodernismem. Postupně si vypracoval vlastní expresivní styl, označovaný za moderní obdobu baroka.^[1] Ve svých projektech propojuje postupy organické architektury s využitím nejnovějších technologií, typické je pro něj využívání geometrických tvarů a výrazných barev.

Je autorem budov švédských ambasád ve Washingtonu a Berlíně. Jeho projekt K:fem ve stockholmské čtvrti Vällingby zvítězil na festivalu architektury v Barceloně v roce 2008 v kategorii obchodních domů.^[2] K dalším proslulým Wingårdhovým dílům patří sídlo golfového klubu Öjared, muzea Müritzeum ve Waren an der Müritz a Universeum v Göteborgu, střední škola v Kungsbacka, areál firmy AstraZeneca v Mölndalu, kontrolní věž letiště Stockholm-Arlanda nebo vodárna v Helsingborgu. V roce 2011 byl podle návrhu jeho studia postaven ve Stockholmu mrakodrap Victoria Tower, který je největším hotelem ve Skandinávii. Wingårdh se věnuje také pedagogické činnosti a v roce 2007 získal mimořádnou profesuru. Ve švédské televizi moderuje pořad Husdrömmar. Je významným aktérem veřejných debat o architektuře, ačkoli jeho záliba ve výškových budovách má ve Švédsku řadu odpůrců.^[3] Šestkrát mu byla udělena Cena Kaspera Salina a v roce 2005 získal Medaili prince Evžena.^[4]