Gert Wingårdh | |
---|---|
Gert Wingårdh (2017) | |
Rodné jméno | Gert Bo Wingårdh |
Narození | 26. dubna 1951 (73 let) Skövde Parish |
Alma mater | Technologická univerzita Chalmers |
Povolání | architekt |
Významná díla | Chalmers kårhus House of Sweden Mimers Hus Universeum |
Ocenění | medaile prince Evžena (2005) čestný doktor Technologické univerzity Chalmers |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gert Bo Wingårdh (* 26. dubna 1951 Skövde) je švédský architekt.
Původně studoval uměnovědu a ekonomii, po návštěvě římského Pantheonu se rozhodl zaměřit na architekturu a v roce 1975 získal diplom na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu. Věnoval se interiérovému návrhářství, pracoval v kanceláři Johanna Olivegrena a v roce 1988 založil vlastní firmu Wingårdh arkitektkontor se 150 zaměstnanci. Jeho raná tvorba byla ovlivněna postmodernismem. Postupně si vypracoval vlastní expresivní styl, označovaný za moderní obdobu baroka.[1] Ve svých projektech propojuje postupy organické architektury s využitím nejnovějších technologií, typické je pro něj využívání geometrických tvarů a výrazných barev.
Je autorem budov švédských ambasád ve Washingtonu a Berlíně. Jeho projekt K:fem ve stockholmské čtvrti Vällingby zvítězil na festivalu architektury v Barceloně v roce 2008 v kategorii obchodních domů.[2] K dalším proslulým Wingårdhovým dílům patří sídlo golfového klubu Öjared, muzea Müritzeum ve Waren an der Müritz a Universeum v Göteborgu, střední škola v Kungsbacka, areál firmy AstraZeneca v Mölndalu, kontrolní věž letiště Stockholm-Arlanda nebo vodárna v Helsingborgu. V roce 2011 byl podle návrhu jeho studia postaven ve Stockholmu mrakodrap Victoria Tower, který je největším hotelem ve Skandinávii. Wingårdh se věnuje také pedagogické činnosti a v roce 2007 získal mimořádnou profesuru. Ve švédské televizi moderuje pořad Husdrömmar. Je významným aktérem veřejných debat o architektuře, ačkoli jeho záliba ve výškových budovách má ve Švédsku řadu odpůrců.[3] Šestkrát mu byla udělena Cena Kaspera Salina a v roce 2005 získal Medaili prince Evžena.[4]