Gert Wingårdh

Gert Wingårdh
Gert Wingårdh (2017)
Gert Wingårdh (2017)
Rodné jménoGert Bo Wingårdh
Narození26. dubna 1951 (73 let)
Skövde Parish
Alma materTechnologická univerzita Chalmers
Povoláníarchitekt
Významná dílaChalmers kårhus
House of Sweden
Mimers Hus
Universeum
Oceněnímedaile prince Evžena (2005)
čestný doktor Technologické univerzity Chalmers
Webová stránkawww.wingardhs.se
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gert Bo Wingårdh (* 26. dubna 1951 Skövde) je švédský architekt.

Původně studoval uměnovědu a ekonomii, po návštěvě římského Pantheonu se rozhodl zaměřit na architekturu a v roce 1975 získal diplom na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu. Věnoval se interiérovému návrhářství, pracoval v kanceláři Johanna Olivegrena a v roce 1988 založil vlastní firmu Wingårdh arkitektkontor se 150 zaměstnanci. Jeho raná tvorba byla ovlivněna postmodernismem. Postupně si vypracoval vlastní expresivní styl, označovaný za moderní obdobu baroka.[1] Ve svých projektech propojuje postupy organické architektury s využitím nejnovějších technologií, typické je pro něj využívání geometrických tvarů a výrazných barev.

Je autorem budov švédských ambasád ve Washingtonu a Berlíně. Jeho projekt K:fem ve stockholmské čtvrti Vällingby zvítězil na festivalu architektury v Barceloně v roce 2008 v kategorii obchodních domů.[2] K dalším proslulým Wingårdhovým dílům patří sídlo golfového klubu Öjared, muzea Müritzeum ve Waren an der Müritz a Universeum v Göteborgu, střední škola v Kungsbacka, areál firmy AstraZeneca v Mölndalu, kontrolní věž letiště Stockholm-Arlanda nebo vodárna v Helsingborgu. V roce 2011 byl podle návrhu jeho studia postaven ve Stockholmu mrakodrap Victoria Tower, který je největším hotelem ve Skandinávii. Wingårdh se věnuje také pedagogické činnosti a v roce 2007 získal mimořádnou profesuru. Ve švédské televizi moderuje pořad Husdrömmar. Je významným aktérem veřejných debat o architektuře, ačkoli jeho záliba ve výškových budovách má ve Švédsku řadu odpůrců.[3] Šestkrát mu byla udělena Cena Kaspera Salina a v roce 2005 získal Medaili prince Evžena.[4]

  1. Archdaily Dostupné online
  2. Akichi Atlas Dostupné online
  3. Dezeen Dostupné online
  4. Architects, not Architecture Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]