Gun Carrier Mark I

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Gun Carrier Mark I
Gun Carrier Mk. I, vyzbrojen šedesátiliberním dělem
Typ vozidla	samohybné dělo
Země původu	Spojené království Spojené království
Historie
Výrobce	Kitson & Co., Leeds
Návrh	1916
Období výroby	1917
Vyrobeno kusů	48 + 2 vyprošťovací vozidla
Základní charakteristika
Posádka	4 + obsluha děla
Délka	m
Šířka	m
Výška	m
Hmotnost	tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	mm
Hlavní zbraň	šedesátiliberní kanon Mk. I nebo Mk. II (ráže 127 mm) či 26 cwt houfnice ráže 6 palců Mk. I, 64 kusů munice
Pohon a pohyb
Motor	zážehový řadový šestiválec se šoupátkovým rozvodem Foster-Daimler-Knight
Výkon	105 hp (78 kW)
Odpružení	žádné
Max. rychlost	km/h
Poměr výkon/hmotnost	hp/tun
Dojezd	km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gun Carrier Mark I (Nosič děla typ I) byl prvním samohybným dělem na světě, které vzniklo během první světové války ve Velké Británii. Konstrukce jeho pojezdového ústrojí byla odvozena od tanku Mark I.

Vývoj

V roce 1916 začalo být představitelům Britské armády zřejmé, že v případě prolomení zákopových systémů na západní frontě, k čemuž měly pěchotě dopomoci nově vyvíjené tanky, dělostřelectvo, tažené tehdy převážně koňmi anebo i prvními pásovými tahači, nebude moci přes náročný terén fronty dostatečně rychle následovat útočící jednotky a jakékoliv zpočátku úspěšné ofensivě bude hrozit rychlé zastavení. K překonání této nedostatečné mobility dělostřelectva navrhl major Gregg, konstruktér zaměstnaný ve společnosti Metropolitan Railway Carriage and Wagon Company Ltd., vyrábějící v té době tanky, stavbu specialisovaného prostředku mechanisovaného dělostřelectva s využitím součástí tanku Mk. I. Stavba prototypu byla schválena 5. června 1916 a v červenci začaly projektové práce na vozidle. První prototyp byl dokončen počátkem roku 1917, a 3. března se zúčastnil zkoušek prototypů tanků v Oldbury. Zakázka na výrobu padesáti sériových vozidel byla zadána společnosti Kitson & Co. v Leedsu, a jejich dodávka armádě proběhla mezi červnem a červencem 1917.

Popis

Vozidlo se zvnějšku příliš nepodobalo tanku Mk. I, zejména protože boční rámy po kterých obíhaly jeho pásy byly podstatně nižší než u tanku, a Gun Carrier tudíž postrádal typickou kosodélníkovou siluetu prvních britských tanků. Hranatá nástavba na zádi vozidla skrývala motor Daimler o výkonu 105 hp a modifikovanou převodovku z tanku Mk. I. Zde bylo také stanoviště dvou mužů jejichž funkcí bylo měnit rychlostní stupně. Původní konstrukce zachovala i dvě kola na rameni vyčnívajícím ze zádi vozidla, která měla pomáhat se zatáčením vozidla. Čelo vozidla zůstalo otevřené a sloužilo k umístění buď šedesátiliberního kanónu nebo houfnice ráže 6 palců (152 mm).

Děla byla převážena na svých polních lafetách z nichž byla demontována kola, nesená během transportu na bocích nosiče. Teoreticky mělo být možné vést palbu z děl umístěných na vozidle, v praxi se to ukázalo být možné jen v případě houfnice.^{[p 1]} Nesenou výzbroj bylo možné z vozidla vyložit za pomoci dvou navijáků poháněných motorem vozidla.

Po stranách čela vozidla byly dvě opancéřované kabiny, vlevo pro velitele-řidiče a vpravo pro pomocného řidiče-brzdaře. U prototypu byla jejich postavení nechráněná a umístěna přímo před nástavbou motorového prostoru, jejich přemístění dopředu sice zlepšilo výhled, ale znesnadnilo komunikaci velitele s řadiči rychlostních stupňů, což představovalo problém, vzhledem k tomu že, stejně jako u tanku Mk. I, ke změně směru jízdy vozidla byla nutná spolupráce všech čtyř.

Gun Carrier v zásobovací roli, srpen 1918, Miraumont, Somme.

Bojové nasazení

V červenci 1917 vznikly dvě roty dělových nosičů, každá o 24 vozidlech. Není známo, zda bylo vozidlo někdy nasazeno v původně plánované roli. Vzhledem k tomu, že k průlomu v rozsahu, který by odůvodnil jejich nasazení jakožto mechanisovaného dělostřeleckého prostředku, nedošlo, byla vozidla nakonec používána jako obrněné zásobovací prostředky. Odhaduje se, že jeden Gun Carrier Mk. I měl transportní kapacitu ekvivalentní 291 mužům.

Varianty

Vyprošťovací varianta vozidla na plošinovém vagonu před bitvou u Cambrai, listopad 1917.

Dvě z objednaných vozidel byly dokončeny jako Gun Carrier Crane, obrněná vyprošťovací vozidla vybavená ručně ovládaným jeřábem umístěným v přední části vozidla, které nedisponovalo obrněnými kabinami řidiče a brzdaře.

Existoval i projekt Gun Carrier Mark II, ale modernisovaná varianta, s dělem neseným v zadní části vozidla, se objevila pouze v podobě dřevěné makety, vzniklé počátkem roku 1917. Stavba prototypu skutečného vozidla byla zahájena, ale nakonec nedokončena.

Poznámky

1. David Fletcher zmiňuje, že důvodem pro to byla skutečnost, že Gun Carrier byl konstruován pro nesení pozdější varianty šedesátiliberního děla, Mk. II, ta ale nebyla v roce 1917 ještě dostupná, a u dřívějšího provedení, Mk. I, bylo v praxi zjištěno, že je vozidlo sice může naložit, ale dělo z něj nemůže vést palbu.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gun Carrier Mark I na anglické Wikipedii.

1. FLETCHER, David. The British Tanks 1915-1919. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire: Crowood Press, 2001. Dostupné online. ISBN 1861264003. Kapitola The Arrival in France of Gun Carriers, s. 96. (angličtina) 

Externí odkazy