Gustaf Fröding | |
---|---|
Narození | 22. srpna 1860 Alsterské panství |
Úmrtí | 8. února 1911 (ve věku 50 let) Oskarova farnost |
Místo pohřbení | Starý uppsalský hřbitov (59°51′20″ s. š., 17°37′42″ v. d.) |
Povolání | překladatel, novinář, básník a spisovatel |
Alma mater | Uppsalská univerzita (od 1880) Tingvallagymnasiet |
Významná díla | Guitarr och dragharmonika Nya dikter Räggler och paschaser Stänk och flikar Nytt och gammalt … více na Wikidatech |
Rodiče | Ferdinand Fröding[1] a Emilia Frödingová[2] |
Příbuzní | Cecilia Frödingová, Anna Frödingová, Hedda Frödingová a Mathilda Frödingová (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustaf Fröding (22. srpna 1860 Alster – 8. února 1911 Stockholm) byl švédský básník.
Studoval na Uppsalské univerzitě, avšak u závěrečných zkoušek neuspěl. Pracoval v redakci liberálně zaměřených novin Karlstads-Tidningen a podporoval všeobecné volební právo. Vedl bohémský život s častými návštěvami nevěstinců a alkoholovými excesy. V roce 1889 se u něj projevila dědičná nervová choroba, která vedla k jeho častým pobytům v psychiatrických léčebnách i k předčasné smrti.[3]
Fröding byl novátorem švédské poezie, do níž vnesl humor, hovorový jazyk a témata z běžného života.[4] Ve své tvorbě také využíval värmlandský dialekt. Jeho básně obsahují otevřené osobní výpovědi, pro které byl obviněn z nemravnosti.[5] Později se u něm objevují také mystické vize a filosofické úvahy, které ovlivnil Friedrich Nietzsche. Krátce před smrtí byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Byl pohřben na Starém hřbitově v Uppsale a jeho náhrobek vytvořil sochař Carl Eldh.
Jeho básně zhudebnili Daniel Stagno, Monica Zetterlundová a skupina Mando Diao. Gottfried Grafström o něm napsal úspěšné životopisné drama Sjung vackert om kärlek.
Je po něm pojmenována planetka (10122) Fröding. V roce 1969 byla založena Společnost Gustafa Frödinga, která od roku 1990 uděluje cenu za poezii.