Gustav Wied

Gustav Wied
Narození6. března 1858
Holmegård Dánsko
Úmrtí24. října 1914 (ve věku 56 let)
Roskilde
Příčina úmrtíotrava kyanidy
Místo pohřbeníGreyfriars Cemetery
Povoláníspisovatel, dramatik
Národnostdánská
PříbuzníJohn Wied[1][2] (sourozenec)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Johannes Wied (6. března 1858 Holmegård v Branderslev u Nakskova – 24. října 1914 Roskilde) byl dánský spisovatel, dramatik a sociální aktivista.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Gustav Johannes se narodil v rodině Carla Augusta Wieda (1822–1914) a Cathariny roz. Boesen (1931–1910). Jeho sourozenci byli: Olga (1857–1859), Otto (1859–1941), Alexandra (1860–1952), Paul (1860–1915), Kaja (1864–1864), Jens (1866–1927), Svend (1867–1928), John a Carl. V mladém věku přišel do Kodaně, kde se stal asistentem knihkupce u C. A. Reitzels Boghandel. V létě a na podzim roku 1884 pracoval jako vychovatel na panství Overgård u Mariagerského Fjordu, kde mimo jiné katalogizoval zámeckou knihovnu. Při práci vychovatele se pečlivě připravoval na maturitní zkoušky; složil je v roce 1886 a následující rok absolvoval kurz filozofie.

V letech 1887–1890 žil se spisovatelkou Nathalií Larsenovou (1855–1925). R. 1896 se oženil s Alicí Tuteinovou (1869–1958), se kterou měl čtyři děti: Johana (1894–1945), Inger (1896–1972), Søna (1897–1897) a Jacoba (1900–1971). Svatbou se dostal do kontaktu se svým tchánem Ferdinandem Tuteinem v Høgholtu ve Vendsysselu, který se stal důležitým zdrojem jeho charakteristik a kritiky buržoazie. Tutein byl údajně inspirací pro hlavní postavu románu Fædrene ede druer.

Literární činnost

[editovat | editovat zdroj]

Wied debutoval jako Peter Idealist v roce 1887 pamfletem Nogle Aforismer i Anledning af Interpellationen i Storeheddinge og dens Følger o ministru kultury Jacobu Scaveniovi. Scavenius byl právě odhalen, že vyhledal kodaňskou prostitutku, a pamflet nemilosrdně zesměšňuje ministrovu dvojí morálku.

V roce 1889 vydal Wied svou první hru En hjemkomst, et sørgespil. Další hra, En Bryllupsnat z roku 1892, je o babičce, která chce zabít svého vnuka. Setkala se s takovou nevraživostí, že byla při premiéře zrušena. Roku 1893 vydal sbírku Barnlige Sjæle, která byla charakterizována jako sbírka mimořádně odvážných povídek.

Byl známý jako sociální kritik a využíval každé příležitosti, aby si rýpl do buržoazie. Často přispíval do časopisu København, který vydával Ove Rode. V roce 1892 byl za povídku, kterou v časopise otiskl, odsouzen Nejvyšším soudem ke 14 dnům vězení za nepřípustné vyjadřování. Jednalo se o povídku De unge og de gamle (povídka byla mírně upravena a přetištěna ve sbírkách Barnlige Sjæle a Fra Land og By [1907]). Svůj pobyt ve vězení Tugt- og Børnehuset v Christianshavnu popsal Wied v románu Ungdomshistorier, v němž postava Gunnara Warberga ztvárnila samotného Wieda.

Jeho satira a cynický humor se výrazně projevily v románech Livsens Ondskab, Slægten, Knagsted a Pastor Sørensen og Co.

Za výtěžek z komedie Første Violin (1898) si v Roskilde postavil dům podle svého přání. Dům byl rozdělen na dvě samostatné části, jedna část pro rodinu a jižní část pro jeho pracovnu. Dveře mezi oběma oddělenými částmi byly po okrajích obšity kůží. Po jedné návštěvě spisovatel Walter Christmas označil dům jako Kastellet a Wied od té doby tento název pro svůj dům důsledně používal.

V posledních letech se jeho příjmy snižovaly a trpěl silnými bolestmi žaludku; právě tato kombinace vedla k jeho rozhodnutí „se vším skoncovat“. Dne 24. října 1914 požil smrtelnou dávku kyanidu draselného.

Gustav Wied psal básně, divadelní hry, obnovil v dánské literatuře tzv. satyrské hry, hry s důkladnými popisy interiérů, nálad a myšlenek postav. Jeho největší satyrská hra Dansemus vyšla v roce 1905. Její motto zní: „Ano, všichni tančíme pro vyšší Lirekasse, Vaše Excelence“. Hra byla uvedena v aarhuském divadle v roce 2001. Jeho nejoblíbenější hrou byla „Skærmydsler“, která byla uvedena s Gentle Daimim a Jytte Abildstrømovou v divadle posledně jmenované. Později také ve Folketeatret v Oslo s Malene Schwartzovou a Sonjou Oppenhagenovou.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • En Hjemkomst (skuespil) – 1889
  • Silhuetter (noveller) – 1891
  • En Bryllupsnat (skuespil) – 1892
  • Barnlige Sjæle (noveller) – 1893
  • Slægten – 1898 filmatiseret i 1978
  • Livsens ondskab – 1899 filmatiseret i 1941 (Thummelumsen) og indspillet som tv-serie i 1971 (Livsens Ondskab)
  • Thummelumsen (skuespil) – 1901 filmatiseret i 1941 (Thummelumsen)
  • Skærmydsler – 1901
  • Den gamle Pavillon (skuespil) – 1902
  • Knagsted – 1902 indspillet som tv-serie i 1971 (Livsens Ondskab)
  • Dansemus (skuespil) – 1905
  • To Gange to er fem (skuespil) – 1906?
  • Fædrene æde druer – 1908
  • Circus Mundi (fortællinger) – 1909
  • Kærlighed – Fire Idyller (skuespil) – 1909
  • Ærtehalm (skuespil) – 1909
  • Pastor Sørensen og Co. – 1913
  • Imellem Slagene (fortællinger & skuespil) – 1914
  • Digt og virkelighed (erindringsbog) – 1914

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustav Wied na dánské Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Gustav Wied-Puslerier – Andreas Friberg. Kodaň: Sever. stát Bogforlag, 1944
  • Johs. Brøndum Nielsen, Gustav Wied i Breve, Gyldendal, 1946
  • Eddie Salicath, Omkring Gustav Wied, Rosenkilde og Baggers Forlag, 1946
  • Sven Houmøller, Gustav Wied. En Bibliografi. Forord af Soya, 1948. (Gustav Wied Selskabets Skrifter, 3.)
  • Knut Ahnlund, Den unge Gustav Wied, Gyldendal, 1964
  • Danske noveller fra Herman Bang til Gustav Wied: en antologi – redigeret af Carl Bergstrøm-Nielsen. København: Gyldendal,1971
  • F. J. Billeskov Jansen, Gustav Wied: den mangfoldige digter, Spektrum, 1997
  • Bo Nygaard Larsen, Wied jul: en biografi om Gustav Wied, Habengut, 2002. (Gustav Wied Selskabets skrifter, ny samling nr. 10)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]