Gustave Loiseau | |
---|---|
Narození | 3. října 1865 Île-de-France, Francie |
Úmrtí | 10. října 1935 (ve věku 70 let) Paříž, Francie |
Místo pohřbení | Pontoiský hřbitov |
Země | Francie |
Národnost | francouzská |
Alma mater | Národní vysoká škola dekorativních umění |
Povolání | malíř |
Hnutí | Postimpresionismus |
Významná díla | L'Eure en hiver |
Ovlivněný | Paul Gauguin Camille Pissarro Georges Seurat |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustave Loiseau (3. října 1865, Île-de-France – 10. října 1935, Paříž) byl francouzský postimpresionistický malíř, připomínán je především pro své krajiny a scény pařížských ulic.[1]
Gustave Loiseau se narodil v departmentu Val-d'Oise v regionu Île-de-France. Jeho rodiče zde vlastnili řeznictví. Učil se dekoratérem u rodinného přítele. V roce 1887, kdy mu odkaz po babičce umožnil soustředit se na malbu, se zapsal na École des arts décoratifs (Škola dekorativního umění), kde studoval kresbu. O rok později však školu opustil po hádce se svým učitelem.[2]
Když se živil jako dekoratér, pracoval v bytě malíře krajináře Fernanda Quigona (1854–1941). Poté, co opustil École des arts décoratifs, poprosil Quignona, aby ho učil malovat. V roce 1890 odešel do Bretaně na Pont-Aven a spřátelil se zde s tamními umělci, zejména s Paulem Gauguinem a Émile Bernardem, představitelem neoimpresionismu. Zprvu experimentoval s pointilismem, poté nalezl svůj vlastní přístup k postimpresionismu a maloval krajiny přímo v plenéru. Jeho technika známá jako en treillis (angl. cross-hatching) čili šrafování dala jeho dílům zvláštní kvalitu, nyní uznávanou jako jeho specialita.[2]
Loiseau poprvé vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1893 a na Salon de la Société Nationale v roce 1895. Vystavoval i na impresionistických výstavách v letech 1890 a 1896.[2]
Loiseau zemřel v Paříži dne 10. října 1935.
Loiseauovy obrazy ukazují jeho vášeň pro roční období od začátku jara do sklizně pozdního podzimu. Často maloval stejnou zahradu během měnícího se ročního období. Obrazy s útesy, přístavy nebo kostely, připomínají Clauda Moneta. Ačkoli Loiseau nevytvořil mnoho portrétů, často maloval lidi při práci: přístavní dělníky s jejich čluny, vesničany opouštějící nedělní bohoslužbu v Bretani nebo příjezd na trh v Pont-Aven, či pařížské ulice: Place de la Bastille či Étoile, Rue de Clignancourt nebo Avenue de Fiedland. Od dvacátých let namaloval mnoho zátiší. Jeho styl není spojován s nějakou konkrétní teorií, vždy se však snažil o co nejupřímnější zobrazení scén.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustave Loiseau na anglické Wikipedii.