Géza Gárdonyi | |
---|---|
Rodné jméno | Ziegler Géza |
Narození | 3. srpna 1863 Agárdpuszta |
Úmrtí | 30. října 1922 (ve věku 59 let) Eger |
Místo pohřbení | Egerský hrad |
Pseudonym | Don Vigole |
Povolání | novinář, spisovatel, dramatik, básník, učitel na základní škole a editor |
Alma mater | Sárospatak Reformed College (1874–1875) arcibiskup z Egeru (1878–1882) Eszterházy Károly Catholic University |
Významná díla | A láthatatlan ember (Gárdonyi Géza-regény) Jagerské hvězdy |
Děti | József Gárdonyi[1] |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Géza Gárdonyi, vlastním jménem Géza Ziegler (3. srpna 1863, Gárdony-Agárdpuszta, Uhersko – 30. října 1922, Eger, Maďarsko) byl maďarský spisovatel, básník, dramatik, novinář a čestný člen Maďarské akademie věd.
Od roku 1881 vyučoval na základní škole. V roce 1885 se stal novinářem (Győr, Szeged, Arad, Budapešť). Později se stal jedním z nejvážnějších romanopisců maďarské literatury. Nebyl členem žádného literárního kruhu, jeho prózy jsou rozděleny do tří tematických oblastí. V roce 1890 napsal povídky a příběhy v populární náladě (Az én falum – Moje vesnice, 1898), na přelomu 19. a 20. století vytvořil a vydal historické romány (Egri csillagok – Jágerské hvězdy, 1901; A láthatatlan ember – Ve stínu hunské slávy, 1902; Isten rabjai – Slave Boha, 1908), poté psychologické romány (Szunyoghy miatyánkja – Otčenáš Szunyoghyho, 1913; Ida regénye – Roman o Ida, 1920). Jeho drama i poezie byla méně významná. Šlo o výstředního člověka, legendární postava v době svého života tzv. "poustevník v Egeru".