HMS Argus (I49)

Argus v roce 1918
Argus v roce 1918
Základní údaje
Vlajka
Typletadlová loď
Číslo trupuI49
Zahájení stavby1914
Spuštěna na vodu2. prosince 1917
Uvedena do služby16. září 1918
Osudsešrotována 1947
Takticko-technická data
Výtlak14 450 tn (standardní)
15 775 tn (plný)
Délka172,3 m
Šířka20,7 m
Pohon4 turbínová soustrojí, 12 kotlů
21 000 hp
Rychlost20 uzlů
Posádka785+196 RAF
Výzbroj(1918): 6× 102 mm (6×1)
(1938–1940): bez výzbroje
(říjen 1942):
4× 102 mm (4×1)
13× 20 mm (13×1)
Letadla(1920):
Sopwith 1½ Strutter
Sopwith Camel
Airco D.H.9A a Fairey IIIC

(listopad 1942):
18× Supermarine Seafire IIC

HMS Argus byla letadlová loď Royal Navy. Původně se jednalo o italský parník Conte Rosso, jehož kýl byl založen v roce 1914 v loděnici William Beardmore and Company v Glasgow. Po vypuknutí války byla loď zabavena a v roce 1917 – ještě před jejím dokončením, bylo rozhodnuto o její přestavbě na letadlovou, přičemž u lodi byly zúročeny zkušenosti s jinou britskou letadlovou lodí – HMS Furious. Přestavba probíhala v letech 1917–1918, přičemž vzniklo hladkopalubové plavidlo s jedním velkým hangárem.

Do služby byla přijata krátce před koncem první světové války a v meziválečné době sloužila zejména k výcviku, přičemž v roce 1932 byla načas poslána do rezervy. Za druhé světové války si nedostatek letadlových lodí vynutil její opětovné nasazení v první linii, přičemž sloužila zejména k přepravě letadel (až 70 kusů) a doprovodu konvojů. V červnu 1942 se Argus účastnil ochrany konvoje plujícího na Maltu v rámci Operace Harpoon a listopadu 1942 se podílel na ochraně spojeneckého vylodění v Severní Africe. Od roku 1943 byl Argus převeden zpět k výcviku a ještě před koncem války skončil v rezervě jako ubytovací loď. Po válce byl sešrotován.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HMS Argus (I49) na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]