HMS Erin | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | dreadnought |
Jméno podle | Erin (Irsko) |
Zahájení stavby | 1. srpna 1911 |
Spuštěna na vodu | 3. září 1913 |
Uvedena do služby | 22. srpna 1914 |
Osud | 1919 v rezervě 1922 sešrotována |
Cena | 2 500 000 £[1] |
Předchůdce | třída King George V |
Následovník | HMS Agincourt |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 22 780 t (standardní) 25 250 t (plný) |
Délka | 169,9 m |
Šířka | 28,2 m |
Ponor | 8,6 m |
Pohon | 4 turbíny, 15 kotlů 26 500 shp |
Palivo | 2120 t uhlí 710 t mazutu |
Rychlost | 21 uzlů |
Dosah | 4000 nám. mil |
Posádka | 1070 |
Pancíř | 76mm paluba 305mm velitelská věž 305mm boky 254mm věže |
Výzbroj | 10× 343mm kanón (5×2) 16× 152mm kanón (16×1) 6× 57mm kanón (6×1) 2× 76mm kanón (2×1) 4× 533mm torpédomet (4×1) |
HMS Erin byla britská bitevní loď z období první světové války. Její stavbu si objednalo Osmanské námořnictvo, po vypuknutí války však loď převzalo britské královské námořnictvo. To ji za války bojově nasadilo. Roku 1919 byla vyřazena a roku 1922 prodána k sešrotování.
Stavbu bitevní lodě Reshadieh si u britské loděnice Vickers v Barrow-in-Furness objednalo osmanské námořnictvo. Kýl lodě byl založen 1. srpna 1911 a na vodu byl trup spuštěn 3. září 1913. Po vypuknutí první světové války loď zrekvírovalo britské námořnictvo a 22. srpna 1914 ji zařadilo do operační služby jako Erin.[1]
Výzbroj tvořilo deset 343mm kanónů Mk V umístěných ve dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 152mm kanónů BL Mk XVI. Lehkou výzbroj tvořily dva 76mm kanóny QF MkI HA a šest 57mm kanónů Hotchkiss. Loď rovněž nesla čtyři 533mm torpédomety.[2][1] Pohonný systém tvořily čtyři turbíny Parsons a 15 kotlů Babcock & Wilcox. Lodní šrouby byly čtyři. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů.[1]
Erin byl v srpnu 1914 zařazen do stavu 4. eskadry bitevních lodí, operující v rámci Velkého loďstva. O měsíc později byla loď převedena k 2. eskadře bitevních lodí. V roce 1916 loď bojovala v bitvě u Jutska.[3] V bitvě neutrpěla žádné poškození či ztráty na životech.[4] Roku 1919 byla převedena do rezervy a roku 1922 byla prodána k sešrotování.[3]