HMS Swordfish (1916)
 HMS Swordfish | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | ponorka |
| Objednána | srpen 1913 |
| Zahájení stavby | únor 1914 |
| Spuštěna na vodu | 18. března 1916 |
| Uvedena do služby | duben 1916 |
| Osud | vyřazena |
| Předchůdce | HMS Nautilus |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 932 t (na hladině) 1105 t (pod hladinou) |
| Délka | 70,5 m (celková) |
| Šířka | 7 m |
| Ponor | 4,5 m |
| Pohon | 1 kotel, 2 turbíny, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 4000 a 1400 hp |
| Palivo | topný olej |
| Rychlost | 18 (na hladině) 10 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině) |
| Posádka | 18 |
| Výzbroj | 2× 533mm torpédomet (2 torpéda) 4× 457mm torpédomet (8 torpéd) 2× 76mm kanón (2×1) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 30 m |
HMS Swordfish byla experimentální diesel-elektrická ponorka Britského královského námořnictva. Rozestavěna byla roku 1914 a do služby byla přijata roku 1916. Zejména byla využita pro zkoušky turbínového pohonu. Získané zkušenosti byly využity u ponorek třídy K. V roce 1917 byla přestavěna na protiponorkovou hlídkovou loď. Roku 1922 byla prodána do šrotu.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba ponorky Swordfish byla, po neúspěchu ponorky HMS Nautilus, dalším pokusem britské admirality o získání ponorky dosahující dvacetiuzlové rychlosti na hladině. Tentokrát byl vybrán návrh britské loděnice Scotts Shipbuilding and Engineering Company (Scotts) v Greenocku z roku 1912. Loděnice Scotts v oblasti ponorek úzce spolupracovala s italskou loděnicí FIAT-San Giorgio, takže využila upravený návrh italského ponorkového konstruktéra Cesare Laurentiho. Ponorka Swordfish byla objednána v srpnu 1913. Stavba byla zahájena v únoru 1914 v loděnici Scotts v Greenocku. Na vodu byla spuštěna 18. března 1916. Ještě nedokončená byla v dubnu 1916 přijata do služby a přejmenována na HMS S1.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Konstrukce využívala řešení ponorek typu Laurenti, například částečně dvouplášťový trup (na 75% jeho délky) s velkým množstvím vodotěsných přepážek. Výzbroj tvořily dva příďové 533mm torpédomety se zásobou dvou torpéd a čtyři 457mm torpédomety se zásobou osmi torpéd, umístěné po dvou na bocích trupu. Doplňovaly je dva 76mm kanóny. Kanóny se nacházely před a za velitelskou věží. V běžném provozu se nacházely pod vodotěsnými kryty. Pohonný systém tvořil jeden kotel Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 4000 hp pro plavbu na hladině. Spaliny odváděl jeden skládací komín. Jeho složení trvalo přibližně 1,5 minuty. Pod hladinou ponorku ponáhěly dva elektromotory o výkonu 1400 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala osmnáct uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině.[1] Operační hloubka ponoru byla 30 m.[2]
Služba
[editovat | editovat zdroj]
Ponorka Swordfish byla formálně ve službě od dubna 1916, ale zcela dokončena byla až v červenci 1916. Poté strávila pět měsíců zkouškami, které mimo jiné prokázaly problémy se stabilitou. Po jejich skončení byla v lednu 1917 deaktivována. V červnu 1917 bylo rozhodnuto o přestavbě ponorky na hladinovou protiponorkovou hlídkovou loď. V červenci bylo plavidlu vráceno jméno Swordfish. Plavidlo bylo mimo jiné vybaveno horní palubou s velitelským můstkem a pevným komínem. Výzbroj představovaly dva 76mm kanóny a vrhače hlubinných pum. Upravené plavidlo se do služby vrátilo 10. srpna 1917.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 90. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS Swordfish (1916) na Wikimedia Commons
